Procházím do noci
spadané listí,
hluboce vdechuji
a domů se vracívám,
vždy, až když odložím
kousek tebe.

A teď se ozveš
(po mnoha nesetkáních,
poté, co tolikrát
jsem náhodou bloudil
před vaším vchodem

a tolikrát potkával tě

v nesčetných drobnostech).

Bojím se setkání,
že doznívání
promění na ozvěnu.