ariel (Občasný)

v téhle je mi zase dýchatelněji

ztratila (Stálý)

:) schválně, až budu mít trochu času se nad tím dokázování vytrhnu.

ale tady - tady já nevim, jsou tam novýý krásný věci i jakýsi typický egil. druhá věc je, je-li zas až tak špatné být typickým egilem, není to nakonec dobře, vyprávět pořád líp a líp svým jazykem svůj příběh?

kink (Občasný)

ta mně jo*

jeden křen mám v bílé lednici, dám*

zirael (Občasný)

ha há, jakuba jsem štvala, že jsem mu pod básně psala zedník, zedník...

že bych sem teď napsala hojer, hojer?

tahle moc ne, bludko.

mavis cruet (Občasný)

já jsem taky jednoznačně pro dřevěný kostky, ale ještě mě napadlo:

Co mě snad občas mírně dráždí (a v tom se možná shodneme), že si je příliš jisttím svým rozstaveným světem, že občas jen udělá takové gesto, básnické - a tomu obsahu sám nerozumí, on tam totiž nějakej obsah nutně není. a valná část obecenstva usedne na zadečky, jak ten egil zase zaválel, aniž by o tom nějak přemýšleli, jestli je to jen sled pěkných slov, nebo ještě něco jinýho. to ale není vyloženě egilí chyba.

ariel (Občasný)

jsem pro kostky, ale plně chápu, že kdo chce nahlídnout, musí tentokrát užít krasohled

to se někdo (egil) má, když mu někdo jiný (Kelly) s interpretováním tak pěkně pomáhá :o))

miroslawek (Občasný)

hlavně tohle cítím až příliš jako ze mne <+> JS

vypsaný mrazem

do uší šeptal sníh,

tichem bych nepřešel – po houslích –

k tobě,

když neříkáš

a zábnou ti skleněné kosti

 proto líbí i nelíbí

mavis cruet (Občasný)

a není to tím, že sedíš na zadku a odmítáš vstát a jít se kouknout, že eglův jazyk vnímá jinak než tvůj? :O)

já jsem tě asi neúplně pochopila: původně jsem fakt myslela, že máš na mysli, že prostě egil vypráví v mnoha příbězích svým jazykem to své, pořád dál... to mě zaujalo a přišlo mi to vlastně skoro sympatický - 

z druhé strany proč, je-li text fialovým sakem - mermomocí chtít, aby stejně dobře fungoval jako zelená sukně s kapsama???  - ne-chá-pu:O)

Luk Malér (Občasný)

Jasně že každej jazyk vnímá jinak, ale že křen ŘEŽE, slyšim poprvé - budiž tedy.

počkej co ti přišlo sympatický - že píše furt "totéž"?

Já to PRÁVĚ nechci, aby  text jsa fialovým sakem fungoval i jako zelená sukně s kapsama, ale ono to funguje, že přesuneš dvě slvoa a nic se nestane - to mě trochu zhrozilo.....

egil (Občasný,Redaktor)

pořád nechápu, co se snažíš sdělit oním (hrůzyplným):

"že přesuneš dvě slvoa a nic se nestane"

:))

mám pocit, že za sebe jsem se k tomu už vyjádřil. každé slovo má v textu svoje místo. má to být, jak to je.

egil (Občasný,Redaktor)

aha..

už plně chápu, co se vlastně snažíš sdělit..

ne. mimo.

např. teploměr vypsaný mrazem - mráz zde nelze zaměnit za sníh. pominu-li její vyloženě sémantickou hodnotu, metafora je evokačně jednoznačně ohraničená. mráz psal (ne sníh!) po oknech - ráno je rtuť nízko (teploměr je vypsaný).

opakuji - každé slovo má v textu své místo.

PS: konotace tvé věty  "řek bych že nás moc neni.... " mě vyloženě pobavila.

mavis cruet (Občasný)

Jasně že každej jazyk vnímá jinak, ale že křen ŘEŽE, slyšim poprvé - budiž tedy.

Především je pro mě jasnou známkou diletantnství, když někdo  zúží svoje hodnocení textu do nepřátelství vůči jednomu konkrétnímu slovu. je to takovej technicistní a ne zrovna řídkej postup:O) - To slovo ti tam nesedí, ale důvodů může být povícero, nejen ten, že to egil prostě špatně nasadil.   

počkej co ti přišlo sympatický - že píše furt "totéž"?

No vlastně jo. Jednou jsem četla a recenzovala knížku o spisovateli, kterej měl pocit, že proto žije a dýchá a psal pořád, jednou detektivku, jednou romanci, jednou sociální sondu - prost+ chtěl něco říkat, nějak, ale jak a co, to bylo až druhořadý. Každej robí jinka, ale má-li jeden svůj svět a z něj ti různě nabízí čtvrtky a pátky, otevírá okna a bvyhazuje z nich po tobě židle - což nutně neznamená, že opakuje do umdlení: "a pak jsem v práci vyzvednul ivanu, šli jsme domu, vona uvařila, já umyl nádobí, koukli jsme na vyvolený a šli spát, ráno jsem... a pak jsem z práce vyzved ivanu" -  chápeš? - Egil má jeden svůj svět a v něm už se občas zorientovat dá.

Já to PRÁVĚ nechci, aby  text jsa fialovým sakem fungoval i jako zelená sukně s kapsama, ale ono to funguje, že přesuneš dvě slvoa a nic se nestane - to mě trochu zhrozilo.....

Vím, co myslíš, ale jak už egil poznamenal, jemu ta slova sedí, kde mají, jen ty to nechytáš - a chyba může být oboustranná, on to třeba nenapasal dost výrazně, nebo to není žádná ničí chyba, je to subjektivní -

Luk Malér (Občasný)

příště stitskni reagovat ňebo pošli avízo - uviděl jsem to až teď.

Jsem nezúžil nepřátlství vůči jednomu slovu - prostě proti stylu používání - to je jak v novinách - napiš jedno co - hlavně že to vzbudí emoce....

tohle je strašně jednoduchý - jako abstraktní malba - ňákou emoci to vzbudí - a když to sedne vkusu většiny a nikoho nezabolelo - netřeba nic řešit....

Luk Malér (Občasný)

řezavo s křenem nesedí, sníh a mráz jdou prohodit mezi sebou, stín a plášť taktéž.., ale jinak zas typyš Egil - kvalita zaručena, emoce se dmou, nic netřeba řešit...

Luk Malér (Občasný)

- křen štípe, neřeže

- tím chceš říct, že sníh požene rtuť nahoru?????

Sem spíš čekal, že řekne Egil něco sám...

Právě že jen trochu jiný - že slova sou tady jen závěsy, který dělaj výsledný osvětlení - atmošku - ale když je proházíš (musí to samolitr dávat smysl) taxe vlastně skoro nic nezmění.

egil (Občasný,Redaktor)

No já nevím jak tebe, ale mě křen vždycky do jazyku řezal... :)

A když slova proházíš, obrazy a evokace ztratí původní význam, protože se nepokouší pouze navodit "atmošku" (i když to taky), ale dotvářet smysl celého textu.