teoreticky řečeno tečkou.

Ještě dnes zaštítím se mlčením

: jako na zavolanou

 zasahuješ mi do jména

v úhozy pustnou hroby do chodu

luny natažené coby dlaň:

oplocený okrsek plný neklidu

těsná se pod

pohořím

s vylámanými zuby z hřebenů

už máloco se poddá lihu. a mráz,

zatímco kručíš na zdi — povykem do sebe,  

slepě hladí zem

pěstuji dálce dobré vychování

a vymýšlím různé cesty zpět

ať přivykne si, kdy švy příliš čerstvé,

jednou spustí parte dovnitř těla

pro konstatování, že

smrt se dochovala

do kamene

- - -

je měsíc lomů,

stíní ti tvar strže skal

a koroduje světlo, když ucítí vodu

nadosah

jen

přivyknout si

na tu zpáteční tmu.