Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Divadlo
 > Divadlo
 > Recenze
 > Zajímavosti
 > Dramata
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<předchozí v kolekci Koník z kolekce Dramata
Autor: Bolivar (Občasný) - publikováno 18.11.2005 (20:28:48)
následující v kolekci>

Jan Bolívar Pohořelický

 

Koník

 

psychadelická freska

 

Postavy:

Koník

Synek

Dcera

Tatík

Matka

 

 

Prázdná scéna, uprostřed stojí houpací koník. Má přes sebe mašli jako dárek.

 

Koník: Ohnivým ořem být,

            plameny šlehají z kopyt,

            od lidí ochranu ctít,

            slávou svou jak lihem opit.

 

            Podkovy na zemi cinkají,

            všichni mě rádi vidí,

            děvčátka slzy si stírají,

            v tu chvíli kůň se sám stydí.

 

            Trójský můj bratr a i ten

            který skok ze skály přežil

            vzpomenou v závisti na ten den

            kdy jsem je plamenem střežil.

 

Přichází celá rodina. Matka má na sobě zástěru, v ruce sekáček, dcera je extrémně až odporně nalíčená mohla by i elegantně kouřit, synek je velmi dětský, tatík si v jedné ruce nese láhev alkoholu. Synek rozbaluje houpacího koníka.

 

Synek: Děkuji maminko,

            děkuji tatínku,

            koníka dostal jsem

            ve velkém balíku

 

            Bude teď věrným mým

            osobním druhem.

            Věřím že proskočí

            ohnivým kruhem.

 

            Mám vás rád oba dva

            Za toho koně,

            I jak se staráte,

            O sestru, o mě.

 

Synek je dárkem zjevně nadšen.

 

Tatík:   Nu, milý synáčku,

            užij si koníka,

            věřím že zábava

            bude s ním veliká

 

Synek sedí před koněm a povídá si s ním. Mezitím sestra žmundrá na tatíkovi, aby taky mohla ke koníkovi.

 

Synek:  Koníku milený,

            rád jsem, že mám tě.

            Ze dřeva zrobený,

            dlouho už znám tě.

 

            Ohnivá hříva

            za tebou povane.

            Tak už to bývá,

            podkovy kované.

 

Tatík synka téměř hrubě odstrčí.

 

Tatík:   To by už stačilo,

            nezbedný synku.

            Pusť sestru ke koni,

aspoň na chvilku.

           

Sestra si koníka přenáší do jiné části jeviště.  Mazlí se s ním, líbá, považuje ho za svého „idola“. V každé následující scéně se koník nějakým způsobem – zacházením trochu poškodí. Třeba že mu upadne lyžina, noha, ocas atp. Nemělo by to být nic zásadního jako třeba hlava.

 

Sestra:  Koníku milený,

            máš krásné oči,

            celý jsi dřevěný,

            hlava se točí.

           

            Budeme tady teď,

            jen chvilku sami,

            Nic od mne nečekej

            mám totiž krámy.

 

            Celého zulíbám

            ze smrku koně,

            Budeš rád… já to vím.

            Co bude po mně?

 

Matka přichází k sestře. Bere jí koně, Zamyšleně se na něj dívá a pak se rozhoduje, že z něj udělá večeři. Odřezává nějakou jeho část.


Matka: Už jsi si vyhrála,

            dcero s tím koněm?

            No tak, teď běž jinam,

            sic bude po něm.

 

            Mužovi večeři

            a dětem taky,

            Co dneska vymýšlet?

            Receptů mraky…

 

            S pórkem jim zapeču

salám ten koňský,

na to se dá kečup

a voko volský.

 

Přichází tatík, má už docela vypito, nicméně v láhvi zůstává ještě tak půlka jejího obsahu. Vyhání matku, následuje kopulační scéna s houpacím koněm. Opět se něco pochroumá.

 

Tatík:   Dost bylo výživy,

            teď si chci užít,

            Běžte pryč, všichni hned,

            budu se družit.

 

            Ty jsi můj přítulný,

            Hřejivý koník,

            Najít však skulinku,

            Kudy bych pronik.

 

            Nad naší láskou už

            nevisí otazník.

            Já jsem tvůj Váňa

            a ty můj Železník.

 

            Zařehtej koníku,

            Vždyť je to krásné,

            Už budu - mám v mžiku,

            pocity spásné.

 

Na závěr kopulační scény tatík zběsile zařve. Na to přibíhá synek, vidí koníka v dosti zuboženém stavu.

 

Synek:  Tatínku, maminko,

Copak se děje?

Co je to s koníkem?

Srdce se chvěje…

 

Tatík si zapíná poklopec, evidentně překvapen synkovým vpádem.

 

Tatík    Holt žádný učený

            Z nebe k nám nespadl,

            Koník byl použit

            A pak se rozpadl.


Atmosféra se stává „hustší“ je zde větší tma, postavy se pohybují najednou jako v „oparu“, možná i tančí. Všichni se blíží pomalu ke koni, na každém z nich je vidět jejich předchozí touha – to co by s koněm dělali. Posléze se synek vyčleňuje z půlkruhu rodiny, bere otci láhev s lihovinou, lije jí na koníka a zapaluje ho vajglem od dcery. Koník se naposledy probudí k životu a velmi teskně řekne následující verše.

           

Koník: Ohnivým ořem být,

            plameny šlehají z kopyt,

            od lidí ochranu ctít,

            slávou svou jak lihem opit.

 

11. 1. 2002



Poznámky k tomuto příspěvku
Rawen (Občasný) - 18.11.2005 > konečně se někdo nepokrytě hlásí k dramatickému odkazu Járy Cimrmana
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Lhostej (Stálý) - 22.11.2005 > ukládám si
Doporučil 
<reagovat 
Lhostej (Stálý) - 22.11.2005 >
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
1 2 (3) 4
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter