|
doušky vzduchu dopovězením podstat
jež ze života vyhnaly samotu
jsou vraceny éterům coby pocta
skutečnostem na hrotu
jejichž dílem je z důsledků samá pomsta
jiné aklimatizované vzdechy voní
nádechem unavených zdí
zkonstruovaných bezpečím clony
jež pravé tvary ostré zaohyzdí
netečně bujným Pegasům – verš zbývá pro podkoní
než s vyraženým dechem na zkrotlém oři
vznikající souhlas sny neohromí
tvá múza dvěstě dní oka nezamhouří
a odříhává si svá nepravidelná nesoukromí
jste pospolu – smysl a verš – dnem v bouři
zas bičování spolehá na rtech akordů
na zavěšený záblesk odpovědi
z dechu do dechu přenášenou náhodu
dokud se v šelest celostí nerozředí
a nezůstanem kapkou na kordu – času
který nás proklál údělem šedi bez kompasu
a většiností hrůz s odposlechy
hledajícím ne pro sebně jiným spásu
múzy se nadechují všemi vzdechy hoří
a nezáleží na svodu –
když láska vydechuje do budoucí důstojnosti
| 
