navigace

 

   na kluzké stupně vzhůru od nábřeží
   - když tma rezavě mlhou odzvoní
   bolestí krotcí aranžéři podzimu
   špinavým podolkem jabloní
   slétnou se krášlit mrtvou (krajinu)

 

   intermezzo sentimentální

 

   je čas kdy vrány dotěrné
   vyzobnou s křikem slunce z pokoje
   jen stromy umírají vestoje
   a vleže?  je už všechno lhostejné

 

 

 

   poliklinika

 

   podivní malíři dívají se tvým tělem  
   - studeným světlem, horkým stínem  
   a hroty tužek z nůžek na něhu                
   kreslí pod ocelovým baldachýnem    
   kubismus zkamenělých úsměvů         

 

   intermezzo archaické

 

   vrátit tak smrti nahý strach
   ať s prázdnou chodí  nenasytná
   ať škudlivá ta červů bytná
   sama spočine na márách

 

 

 

 pokoj číslo 14

 

 čtrnáct planých zastavení, co ještě 
 zbývá  - na paletě těla -  pár kapek
 krve jak poslední z žebráků chudé
 utek nám - bez konce pohyblivý svátek
 lásku už nedáš, po tobě možná zbude

 

 

  

 epilog

  

 " Ale už jednou, dávno předtím, bylo město

 plné kráterů a pláče a to co zbylo...

 ....nestálo za pohřeb"