(Ostrovance)

I                                                    

Jakoby mlha ztěžuje si do výsostí
za kilo peří přitom drží vlasy

na prosbu padla panna!
dva zbožné výstřelky
a po úzkoprsosti očí jest

II                                                    

Kašle, zahleněnost, příušnice a obrna -
proto ten preventivní výtěr pater
    musí ho provést pravnuk zde doktora

jenž do půli pasu  páchne od hlíny
v tom kraji prý je jediný
kdo zplodil syna
za střízliva

III                                                    

Ornament v ploše rozkošné

po poli mém Mě mrazí jak prochází se v nedbalkách

sice za ní šičky tlačí sukní káru
však ale do bahna

IV                                                    

zívá, jde a přitom k jejím nártům
(že  by  byla modlou pohnutou?)
dosahují klasy

které z děr vrší myší věže

V                                                    

Dva pohozené snopy
spjaté koroptví
    co ví, ta mrcha!
že barví si účes mazutem

v jejíž cop se byly svily
ustřižené, co ssály všechnu čerň
z inkrustovaných cisteren

až k nimž šičky nedobyly

IV                                                    

V ty rány mnou mlha hne
    zase panna, hleď!
hnědá pánev, pole uhelnaté

ornament v plochu rozkošnou
z měděnce vedou dráty sváté
mělko jen do srce, rozkošného zrna, jež
    obepínají spáry věnčité - skryje jeho

pšeničné spády
spanile septičné:

VII                                                    

Tak se prohla! prohla se z ledna přes únor
výstřely dva - blízko těžiště - té Ohře

    lámá se jí vaz
krvácí rezí bříz podél
zpita níž a níž bledne
pod kras krav

VIII                                                    

Rozbřesk tak skromný
že jím pohne pouze hmat
půdorys puklých duh
kytička prvních holubinek