Zamčena v knihtisku!

Opřena o Tolstého....

...pod zadkem Bodlair...

na sobě svetr....v hlavě prázdno- se nudím....

Nikde nikdo...občas pokrčím jednu nohu, aby se něco dělo!

Prostě mě tady zamkli!

...už je to dvacet pět let...co jsem se narodila a poprvý mě zamkli v tiskárně,

když mi bylo pět,

podruhý, když mi bylo šest, pak taky v sedmi

a ve třinácti a v sedmná...

no ono totiž se mi to stává docela často,

že se mi chce čůrat těsně před zavírací dobou,

tak jako ještě na poslední chvilku odběhnu,

no a pak...

tady sedím a koukám do blba,

krčím střídavě jednu, pak druhou nohu

a když uznám za vhodný, tak najednou pokrčím obě,

to skutečně jen výjimečně.