jaká je mi ulice

když druhé její jméno

---- je nebe

ostny hvězd pouštějí mi žilou

pahýly akátů jak pozdvižené hlavně

výbuch v nákroku

suším si v prstech trs předjaří

zapomnětliva zítřků

jejich lomosrázů

dílčích úlev

nestárnu časem, ale úmluvami...

říkals nebe, ale teď se kroutíš nevolí...

říkals nebe, a nyní dštíš oheň pekelný

samo nebe je bez popisu

slyšíš ty kroky a nevíš kdos...

pověz mi zvon

pověz mi kámen

na skřipci budeš jen sténat

a ruce nadnášeny neviditelnými posunky

budou směřovat

                           v prázdnotu