Jeli jsme prostě chvíli stejným směrem.

Po stejné troleji

a zdálo se i dráze

v elipse mezi Merkurem a Jupiterem,

jen trochu doleji,

kde sní se lidem snáze.

Jenomže přehlédli jsme jaksi gravitaci,

ty různé dostředivé síly našich životů,

jež sečteny nás na zem jako řetěz vrací,

nás, kteří na Pegasech létáme jak ptáci

a přitom ohlávky nám visí u plotu.

Mezitím zhasl oheň v reaktoru,

nedávno sice, ale přece za výhybkou,

už nejde žádná pára do motoru,

než chtít nás vracet zpátky

k hvězdám do prostoru,

bylo by  nadějnější

jít za zlatou rybkou.