|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Ach chudobo chatrná,
tvé jméno chlíplně voní,
kdo tě však jednou pozná,
tomu hrana navždy zvoní!
Býval jsem člověkem, teď stínem jsem,
nechtěným dýmem, prokletým psem.
Já bloudím po světě, trhám masa,
zlatým lidem, to teprve čarokrása!
Hledám kosti, co berou mi z huby,
naděje nechutná, i když je taky bílá,
podívej na ně, na blbý snoby,
z debilních kýčů, stavějí hroby.
Támhle zas jedna, od huby padá,
belhám se k ní, marná je snaha…
Než by nechal psovi kost,
vystaví jí, bys viděl, co dnes jed,
a soused zahlíd marnivost,
již krmí snoby svoje ega.
|
|
|
