Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.3.
Taťána
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
<Zpátky muž na rohu z kolekce jolies reves
Autor: tkadlec (Občasný) - publikováno 6.10.2001 (12:43:11), v časopise 8.10.2001
Pokračování>
Co máš v té tašce ? zeptal se muž na ulici ,aniž by pátral po smyslu hasnoucích lamp.
Co máš v té tašce a já nevěda , co odpovědět , napřáhl své ruce prázdné , jak zdá se prázdná step plna slunce hřejícího zasněná křídla motýlů , vlnící se trávy a malých hříchů hranostajů.
Pozvedl své oči.
I já pozvedl své oči a naše pohledy se zkřížily.Dva staré kordy v rukou rivalů .Prastará pře beze smyslu .Jenže , kdo hledal by smysl v zapadajícím slunci , hasnoucích lampách či zkřížených pohledech ?
Pohlédneš-li do očí člověka ,co směřují tvým směrem, tak uzříš něco tak krásného , že se ti chce uletět , že chceš křičet radostí a všem kolemjsoucím tisknouc ruce šeptat Žiji..., a stejně odvrátíš svůj zrak se strachem , že mohlo by se cosi pokazit , že snad ti motýli v těch očích mohli by uletět zpívaje svou němou píseň
a ty bys již nikdy nespatřil jejich krás.Či snad ze strachu, aby nezměnili by se v můry , noční tvory plné zrady , co krouží kolem tvé hlavy čekajíce na příležitost vetřít se do snů, co krášlí tvé spaní , když lampy úplně pohrouží se do tmy..
Pozvedl své oči.
A já v těch očích jako zahlédl bych plamínek pochopení. Leč nemohl jsem toho plamínku dosáhnout a rozdýmat ho jsa obklopen tůněmi bolesti a žalu . Kéž přijal bych tenkrát od starce, jenž seděl ve stínu starých jilmů a vyprávěl mi o životě , obloze ,mravencích a stéblech , nazývajících se Láska, Volnost a jinými jmény se honosily ty jeskyňky člověka , co spatřil slunce a měsíc bratříc se na obloze , kéž přijal bych od něj tenkrát pramici.Jenže v těch dobách se svět zdál být šťastný jak medvěd uléhající k zimnímu spánku a čas ubíhal pomalu , po kapkách , čekal na dozrání, jak krápník čeká stovky let, a já neshledal tehdy v těch krásných časech pramici potřebnou. Mít ji tak teď tady , bez vesel i bez kohoutku, pustil bych se na ní přes ty hluboké tůně žal , nežal , nabral bych vzduch z plných plic , jak ráno sbírá všechny síly jda vstříc nové noci, a rozdmýchal bych ten plamínek pochopení a radosti.
Žel měl jsem pouze prázdné ruce , prázdná slova a kapky potu na stráních , jak pramen potůčku v horách , co dopluje až ke křiku racků a dekám na písku , k moři.
Co máš v té tašce ? zašeptal naposled, v očích již však ta odevzdanost, ta beznaděj sama, nebo s někým , kdo kráčí jí v stopách chtěje se podobat.Ta beznaděj se šířila vzduchem , světem i očima snílků.
Ta beznaděj plula i mnou a já jí prostoupen pohlédl vzhůru , jako čekal bych poslední možnost, tenounké stéblo
Jilmového starce a mou tvář ozářil svit , jenž podobal se stínu světlušek a koktání žab na břehu noci a já mohl odpovědět.
Mám v ní smysl hasnoucích lamp , řekl jsem a má ruka vplula do tašky jak rtuť do srdce , abych mohl rozfoukat ten potemnělý plamínek v očích.Kdosi však mou ruku zastavil a jemně ji stiskl , jak když víla obejme měsíční svit ,a já znovu vzhlédl vzhůru.
Naše pohledy se opět zkřížily a já spatřil oheň v očích , který nezhasly ani slzy, jež kanouc hladily tváře , jak blesk hromosvody na cestě za věčností , a ten pohled jak motýl beze slov říkal Děkuji..
Muž jak mnohý odešel a já zůstal sám v temnotě hasnoucích lamp.
Sám s jejich smyslem.
Sám s taškou ,kde mohl se skrývat třeba spací pytel či píseň gazelí nebo kus křídy , co kreslí s ní osud cestičky , a stejně tam ani jedno z toho nebylo , alespoň ne nyní.
Sám s Zemí , jež se pomalu točila od pólu k pólu , až se mi z toho točení začala točit hlava.
Sám s otázkami na všecky lidské odpovědi.
Sám s tečkou na bílém papíře.
.


Poznámky k tomuto příspěvku
m6k (Občasný) - 6.10.2001 > Jo, to je fakt dobrý, krásná poetika, slovně vybroušený. Prosáklý hřejivou lidskostí. Vlastně báseň v próze...
Body: 5
<reagovat 
HACKMAN (Občasný) - 9.10.2001 > tak to se mi libi, jen tak dal, doporucim k vytisteni do casopisu...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
honzah () - 12.10.2001 >
Body: 5
<reagovat 
Rezi (Občasný) - 4.11.2001 > V textu je použito přechodníků, které dle mého názoru nebyly příliš šťastnou volbou, navíc si nejsem jistá, že jsou všechny užity ve správném, spisovném tvaru. Rovněž se tam dvakrát poo sobě vyskytuje sloveso uletět, žal v několika podobách. Spojení - koktání žab ve mne vyvolalo úsměv a rovněž si nejsem jistá logičností: "Pohlédneš-li do očí člověka ,co směřují tvým směrem, tak uzříš něco tak krásného , že se ti chce uletět......." Z toho se mi chtělo uletět úplně... Zdánlivá snaha o vytvoření atmosféry dávno zašlých próz vyšla naprázdno a směšně.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
 
Zpátky   
0 1 2 4 6 13 14 15 17 18 20 22 23 23 24 25 25 (26) 27 27 27 28 28 28 28 29 30 30 31 32 32 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 45 46 47 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 63 64 66 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 82 83 84 85 86 88 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 102 102
103 104 105 106 107 109 110 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 127 142 144 145 147 148 149 150 151 152 153 154 155 156 157 158 159 160 161 162 163 164 165 166 167 168 169 170 171 172 173 174 175 176 177 178 179 181 182 183 184 185 186 187 188 189 190 191 193 193 194 195 196 197 198 199
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter