Když  pavučina

                               rozmazává  stín

                               s  úsměvem

                               sobě  nevlastním    ---

                               na  sluneční  vitr

                               mžiká

                               přes  okraj 

                               pupenů  a  slz

                               a  střídavě 

                               na  hřbitovní  kámen  věší

                               touhu  s  večerem    ---

                                jen  dávná  hlína 

                                voní

                                pro  útěchu ...