anae (Občasný)

hodně slov na to, aby člověk udržel dějovou nit, ale jako tak často pomateně zajímavé ... horizonty

naivit se mi líběj ... a fotky číhaj  ... taky  (hlavně že žádnej bůh) 

Naty (Stálý,Redaktor)

Teda ty to vážně nemáš jednoduchý.

Tradičně mě dostávaj takový věci jako štvejk, měchcem, jazz a bell, úzkost zúžená, nestín ad a pod.

Pravda ovšem je, že je to hodně náročné na vnímání a z mého pohledu i dost neveselé. Myslím,

že bych si sbírku podobných textů nechtěla číst každý večer před spaním.

Ledaže bys mi to recitoval při svíčkách nad dvoj-, troj-, čtyr- atd. -kou červenýho. 

Lin Sien Ti (Občasný)

No, nemám potřebu odpovídat ti na osobní nesmyslná vyjádření bez logiky jako třeba "jemnocit úzkého obzoru".

Přesně podobné motanice používáš v některých textech a přesně tohle je jedna z věcí, proč většinu tvých textů nemusím. Motat přes sebe slova ještě neznamená, že tvoříš metafory. Dokazování v poezii podle mne neexistuje. Píší se názory, monopol nemá nikdo, text sám je svědectvím práce autora. Považuješ-li mne za "hlupák, jenž plká", je tvá věc. Já se o tvé osobě nevyjadřuji.

Přejít k činům u tebe značí co? Když o to tak moc stojíš, připíšu, proč se mi tvůj text nelíbí a je pro mne myšlenkovou směsí, která mě neoslovila.

Postupně: ...verš "mé vědomí bez sebe" je co? Co to má sdělit? Vědomí něčeho, někoho atd. snad, ale mé vědomí bez sebe? Hra s výrazem "být v bez-vědomí"? To je ale dost nešikovně vyjádřeno, po stránce logiky lapsus. 

Dle mě velmi velmi nepovedené "pseudofilozofování".

Dále výrazy, jež se mi příčí chápat jako součást veršů (o jejich sdělování nějakého významu mám vážné pochyby):  "prost a strnut neojedinělým póz měchcem"??? To má sdělovat co? Je to něco víc než pouhá hra se zvukem slov a pokus o přesmyčky? A dále" marně ti voním dekonstruované vůně rozumu"? K čemu používání totálně vyprázdněných filozofických klišé jako "dekonstruovaný" v básni. Mě to v básni nejen že nic neříká, ale vyloženě trčí jako náhle vystrčený výraz typu "modernizovaný cit" "civilizovaný les" apod. Tvá básnická slovní spojení (zvláště po rytmické stránce) mne dost zvedají ze židle, jak mně z nich brní uši::"prost a strnut,"...dekonstruované vůně rozumu"; "zaobírající doonedhdá prostor nad čas"; "řezníci podezření vizí a model svrhadel"; "mlhadla stínohry přítisk"; "nesvévolně ředí blanické spoluodloženo"; "slib rampy pravd"; "pokorně nestín ad nepromlčet" - vybral jsem jen ty nejkřiklavější. Celý dojem z básně? Pokřikování v kotrmelcích slovních obratů, jež mi neříkají víc, než jak osobitě umíš zapojovat asociativní schopnosti a tvarosloví. To ovšem (pro mne) netvoří dobrou báseň. Po stránce rytmické (právě díky slovní ekvilibristice výše jmenované) je to kočkopes, po jehož přečtení nevěřícně zakroutím hlavou. Snad se dá přednášet někde, ale co tohle má v naslouchajícím zanechat, to mi fakt zůstává utajeno. Možná je to tím, co jsem napsal již jinde. Jsme typově dosti odlišní. Ovšem rozdíl je možná v tom, že zatímco ode mne máš občas poznámku "k textu", ty se pouštíš hned do charakteristik člověka.

Lin Sien Ti (Občasný)

Lhát???  Bylo řečeno, co mi vadí, že děláš za činnost a to v souvislosti s psaním. Neřekl jsem nic o tvých osobnostních rysech, nepadly ode mne žádné označení, jak to ke mně děláš ty. Já si tohle klidně odpustím. Proč se ty neustále pouštíš do osobních invektiv a výpadů? Dělal jsi to na Písmáku (nejen u mne!!!), děláš to v rekacích tady na mne už po někalikáté. Je třeba citovat(?) To, že je nějaké tvé srovnání tohoto tvého díla s díly jako Pustina trapné, neříká o tobě jako člověku nic. Jestli si chceš připadat jako geniální tvůrce, srovnatelný s tvůrcem Pustiny?

U tebe: hovoříš o mé neupřímnosti, lžích atd.??? Kdo ti dal právo charakterizivat mně jako člověka na základě vyslovení se ke tvému textu, které jsi si v tomto druhém případě výslovně přál?! Nejdříve chceš, jasné ukázání, v čem se mi báseň nelíbí a pak se zaštiťuješ tím, že mám předem negativní hodnocení. Vidím, že jsem si mohl několikeré čtení tvého textu ušetřit.

Co vlastně znamená pro tebe, když někdo ukáže ve tvém díle konkrétně, proč se mu zdá slabé? 

Dobře, řekněme že je chybou mé slabé mysli, že nerozumím tomu, co říkáš veršem "mé vědomí bez sebe"... Tedy tě laskavě žádám, aby jsi mi to sdělil. Pokud je to mým nedovtípením, samozřejmě že uznám svoji chybu.  

"Štolovský škůdce poezie" - není tohle argumentace jak vyšitá z "odborářského literárního slovníku"? My dneska ještě rozeznáváme ultrapravicové a ultralevicové autory, Lyryku?  

Že ničemu nerozumím, to je přece evidentní každému, kdo mne zná (a často i těm, kdo mne neznají)

Své pocity dle filosofie rozhodně netřídím.

Za další: prosím nedělej mix z mých vyjádření pod jiným textem a odpovědí tobě. Tohle vytrhávání z kontextů je k ničemu. Ty nemáš co posuzovat mé odpovědi jiným lidem na jiné otázky.

Není pravda, že nutně musí být pojem "svět" nadřazen pojmu "vesmíru". Jde prostě a jednoduše o souvislosti v nichž těmto pojmů jeden každý užívá. Dohoda na chápání toho kterého pojmu je pak sdílením kontextu a domluvou na významu slova a oblasti, kterou charakterizuje.

A poslední věc. Píšeš: "Ve filosofickém smyslu je svět jeden"... Ve kterém filosofickém smyslu? Jsou stovky a tisíce filosofických náhledů na pojem"svět". A mnoho z nich neuznává žádnou jedinost světa, ale mnohost světů, které se liší přesně ve smyslu toho, kdo a jak je nahlíží. Já jsem zastánce toho, že každý žijeme především ve světě, který si sami vytváříme jako mnohost obrazů a náhledů. Můj způsob života vytváří mé "světy", např. ze světa poezie, světa ve smyslu krajin, se kterými vedu rozhovor, svět lidí které znám a poznávám atd.

Kde je tu jedinost a stejnost?    

Poslední věc. Jak se to dělá, že vnucuju druhým svou básní "neumění naslouchat"??? Tím, že se textem tážu a nedávám druhým tolik žádanou odpověď?

Zvykám si, že mne častuješ lháři, tvůrci kýče, klišé, ješitným člověkem atd. Nu co, alespoň důvod o sobě přemýšlet.

O Štollovi si budu muset něco přečíst, toho jsem moc nestudoval.  

Lin Sien Ti (Občasný)

Píšeš: "O tom, jestli vnímám tvoje vyjádření osobně, nerozhoduješ ty, ale já, který cítím. Tohle je omyl všech tyranů. Tím jsem s tebou skončil."

Jméno mého nicku je Lin. Nevím, že by se skloňovalo Li. Li znamená něco docela jiného. Také ti neříkám Lyryko. 

Ty mluvíš o omylech tyranů, Lyryku? Ty jenž tu neustále vymezuješ druhým jejich klece a kam nejsou schopni dohlédnout (zatímco TY...)

To je na opravdu široký úsměv po tom, co mi tu uděluješ za kázání a známky.

Díky za lekce od básníka geniality rovné Eliottově Pustině.

Tvé vysvětlení "mé vědomí bez sebe" neberu. Ani heideggerovsky.

"Vědomí bez vědomosti o sobě" by snad filosoficky šlo. Ovšem s určením "Mé" vědomí bez sebe už určuje, že se k nějakému (v tomto případě "mému") vědomí vztahuje výraz "vědomí bez sebe".

Takže: jak může být "mé vědomí" (což ukazuje ohraničenost, že patří jen mně) být "bez sebe", tedy nemít vědomí sebe? Pak by to bylo prostě "mé nevědomí" co do smyslu, anebo jakési "kolektivní vědomí" (právě to totiž nemá "jen" sebe).

Máš-li chuť, klidně vysvětluj dál.  

Podle mne jde o rozpor. Nehledě na to, že básnicky tyhle filosofické šperky (podle mne) nepřináší žádné podstatné obohacení textu. Můj názor. Na rozdíl od tebe se obejdu bez urážek a toho, abych ti vnucoval, kdo jsi a kam patříš.    

.......... (Občasný)

já Lyryku, už se dlouho raději nevyjadřuji - ale plést si osobní pocity s filozofií mi přijde poněkud krátkozraké :)

řeknu tady na tom místě jen jedno - je rozdíl přelétat ve svých zájmech z místa na místo - a ve všech těch oblastech se cítit odborníkem - a je rozdíl něco systematicky studovat dlouhá léta - a taky to žít - ta slova pak mají totiž jinou váhu - mluvím o slovech textů - básní