Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 27.4.
Jaroslav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Ona
Autor: Kotatkobile (Občasný) - publikováno 17.10.2001 (23:25:35)
Často ji oslovuji.
Často, většinou ve chvílích nejtěžších, ve chvílích, kdy se začnu utápět v úvahách a otázkách. Je krutá, nedá se ničím ošidit. Nijak zničit, smazat, zašlapat. Vždy je ukrytá těsně pod hladinou a čeká na vhodnou chvíli.
Oslovuji ji.
Jejím jménem.
Jménem, které jí vymysleli lidé. Občas zjistím, že mi to pomohlo. Ano, přiznala jsem se k ní a postavila se k ní čelem. Takhle nemůže zaútočit zezadu. Dívám se na ni a ptám se: Proč? Proč tak dlouho? Proč tolik? Proč vůbec?
Neodpoví.
Hledí na mě svýma vykulenýma očima. Brouká si. Kýve se ze strany na stranu. Ano, je bláznivá. Vždycky ji nenáviděli, stranili se jí, báli se jí.
Zbláznila se z toho.
Z té samoty, beznaděje, nepřátelství. Měli bychom ji chápat. Je jako my. Má svůj strach… své nálady… vnitřní palčivé otázky… samu sebe…
Nechápe svět v jeho krutosti a beznaději. Je jen pár lidí, kteří ji neodmítají, nezatracují ji, dovedou s ní být. Návidět ji. Vědět, že i ona má na tomto světě své místo. A velké poslání. Lidé to nedokážou připustit. Očišťuje od zla, láme hranice mezi lidmi, zabíjí lhostejnost, probouzí soucit a pochopení. Ukazuje cestu, umožňuje poznání. Je průvodkyní na každé cestě. Jen díky ní můžeme dojít ke svému cíli. Jen díky ní můžeme poznat to, co nám dosud bylo skryto, zachytit a pochopit to, co nám dosud unikalo. Jen díky ní a s ní můžeme milovat a žít. Jen díky ní můžeme najít Boha, svou cestu, svůj úkol, své poslání. Můžeme pochopit koloběh života a smrti, princip lidské existence.
Díky ní pochopíme možná jednou i sami sebe.
Je se mnou. Pořád. Nenechá mě spát, nenechá mě upadnout do apatie. Nutí mě hledat, klást otázky, nacházet a dostávat odpovědi. Znejišťuje mě, bodá přímo do srdce, probouzí v něm všechnu špínu, krutost, vzpomínky. Dělá kruté rány, ale ví, že ty rány se zacelí. Vlastně ji nemůžu nenávidět. Je mou životní družkou, průvodcem, guruem. Ctí zákony džungle. Jen silní přežívají, jenže ona pomáhá i těm slabým. Těm, kteří jí rezignovali, ztratili (na čas) schopnost milovat, schopnost víry a naděje. Upadli do spánku. Ona jim pomáhá tím, že přichází znovu a probouzí spáče. Je krutá a málokdo dokáže ocenit a pochopit její snahu. Proto je sama, trpí, naříká.
Ale jakmile ji pochopíme, přijmeme, ještě chvíli pobude a pak se láskyplně rozloučí (na čas) a zanechá své poselství.

Bláznivá.

Krutá.

A něžná.

Bolest…


Poznámky k tomuto příspěvku
centaur (Občasný) - 18.10.2001 > "Zbláznila se z toho.
Z té samoty, beznaděje, nepřátelství. Měli bychom ji chápat. Je jako my. Má svůj strach… své nálady… vnitřní palčivé otázky… samu sebe… "

Tomuhle uz moc nerozumim, pripada mi to, jakoby to uz presahlo meze. Nic proti metaforam a personifikacim, ale s mirou, aby nakonec forma nezvitezila nad obsahem. Jednoduse receno mi pripada, ze vyse uvedene je uz jaksi takovy nic nerikajici kus, vyvarena voda. Ale treba se mylim.
<reagovat 
Kotatkobile (Občasný) - 22.10.2001 > Ale mně naprosto nešlo o formu... Tohle šlo prostě rovnou ze srdce, já opravdu nejsem umělec, který si dá nějaký záměr a pak dílko ještě desetkrát přepisuje... Možná je to tím, že jsem to psala asi před 10 lety... jojo, sladkých 16:-))
<reagovat 
Martin (Stálý,Redaktor) - 1.11.2001 > Někdy mi to připadá, jako by vše kolem nás k člověku promlouvalo neviditelným jazykem, bolest je také touto řečí a záleží na nás, zda si její rady vyslechneme, či zda si zacpeme uši...trochu bych ten text zestručnil, ale líbí se mi, že o něčem je...
<reagovat 
 Kotatkobile (Občasný) - 3.11.2001 > Martin> Ano, vše hovoří... V každém zážitku, v každém pocitu, v každém člověku, kterého potkáme... ve všem můžeme nalézt něco pro sebe... kousek pochopení, kousek dobrého i zlého... jen se zastavit a chtít vnímat... Ale svět je dnes příliš rychlý...
<reagovat 
3022 (Občasný) - 14.11.2001 > Jednoduchá myšlenka (nebo opravdová skutečnost) vyjádřená naprosto skvělým způsobem.
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter