Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 14.12.
Lýdie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
pani Vlková
Autor: Vespa (Občasný) - publikováno 22.4.2006 (17:21:57), v časopise 9.5.2006

O válkách bylo napsáno toliko slov, toliko jich bylo vykřičeno… války si strčte někam, já budu psát a křičet o …

 

            „Sakra, pochop, že s tebou nechci nic mít, nemusíš se mi vyhejbat, chci bejt jenom kamarádka,“ tak trochu polohlasem křičela do prázdnýho pokoje. „Je mi blbě, je mi fakt strašně blbě, nechoď pryč, mluv na mě. Buď tu se mnou…prosím!“

            Slyšela jsem ji z vedlejšího pokoje, kdoví koho volala. Nějak zvlášť mě to nezajímalo, už sem to nevnímala. Člověk si zvykne na všechno a ona, Panenka, takhle naříkala den co den.

            „Panenko, mlč, chci spát,“ ozvalo se v chodbě, přes matný sklo ve dveřích sem poznala Střapatou.

            Panenka zakvílela a rozplakala se, nikdo by jí nepřiznal čerstvejch dvacet let. Spíš čtrnáct, patnáct, možná šestnáct, jako je teď mně. Jenže já na rozdíl od ní nebulim, mam to zakázaný, ale o tom přece nesmim mluvit.

            „Panenko, počkej, to bude dobrý,“ jako obvykle se k tý náně sbíhá celý patro.

            „Neplakej. Dyk už je to všechno pryč.“

            „Už ti nikdo neublíží tak se uklidni.“

             Do těhle utěšujících vět se zařezával ten její monotónní pláč znějící věru skvěle, taky v tom už měla praxi.

            Radši sem sedla k archu papírů a rukou zašátrala po propisce.

 

učím se znovu

dívat do očí

mluvit ve větách

odpouštět a zapomínat

vědět

„ste stejný jako já“

 

            Než sem tohle pečlivě vykroužila svým drobnym a nečitelnym písmem, noc ztichla a já se konečně mohla jít osprchovat.

            Horký kapky páchnoucí po chlóru, vůně citronu mejdla a šampon na moji čerstvě vyholenou hlavu, aby se mi nedělaly lupy. Uvědomění, že kdykoli může někdo přijít, trochu strach a rozklepaný ruce, kterejma sem se hladila a představovala si, jaký by to bylo … milovat. Milovat se?

 

            Ráno se ozvalo zaklepání, otevřely dveře a já se svezla pod postel.

            „Pani Vlková, vylez, chce tě vidět primář.“

            Mlčela jsem, já nikoho vidět nechtěla.

            „No tak, nebuď blbá, zase tě naládujou práškama a budeš blejt jak alík,“ Střapatá postávala u dveří, ještě pořád měla na tváři strupy po mejch nehtech, když se poprvý pokusila kouknout do mýho úkrytu.

            „Odejdi, já tam dojdu,“ vzdala sem to, asi by to opravdu byla blbost, nemrknout se na toho podivnýho dědka, kterýmu páchne z pusy levný víno. Ruce má žlutý od nikotinu, stejně jako je mam já. Bere to jako spříznění duší. Tak jsem za nim teda šla s nadějí, že mi dá cigáro.

 

            „Ahoj, tak jak se máme?“

            „Brej den, hm, docela to de…“

            „Vidim, že tentokrát si vyšla z pokoje.“

            „Jo… a?“

            „Je to rozhodně určité zlepšení.“

            „Hm, to je možný, dřív sem taky šla třeba na nákup.“

            „No dobře, tak jinak, cejtíš nějaký zlepšení? Už si schopná komunikace s ostatníma?“

            „Nevim.“

            „Zkusilas to?“

            „Nechci…“

            „Proč?“

            „Nechte mě na pokoji!“

            „Dobře, nerozčiluj se. Co terapie?“

            „Normálka.“

            „A skupinová?“

            „Nechodim tam.“

            „Ale jak to?“

            „Nechte mě na pokoji!“

            „Předepíšu ti další léky…“

            „Nechci je, zvracim po nich. Už sem vám to říkala několikrát.“

            „Když je nebudeš brát, budeš muset chodit na skupinu.“

            „Nechci prášky.“

            „Dobře. To mám jedině radost.“

            „Nemáte cígo?“

           

            Seděla sem na židli, hrdá a vzpřímená. Nepřirozeně. Normálně se hrbim. Znuděně sem poslouchala slzavý slovíčka roztřesenejch osůbek a bylo mi divně, měla sem pocit, že mě rozcupujou, prostě se zvednou a roztrhaj mě na kousky.

            Když se mě ta vychrtlá ženská s knírkem pod nosem zeptala, co trápí mě, zatrnulo mi v zádech, trochu se zatmělo před očima a já, přes všechnu svoji vůli začala rudnout.

 

            ponížení

 

            Řvalo mi v hlavě.

 

            bezmoc

 

            Zvedl se mi žaludek.

            „Já… mně nic není, sem úplně v pořádku.“ Vstala jsem a pod palbou překvapenejch a zhnusenejch pohledů vběhla do pokoje, ze kterýho už mě nikdo nepřinutí vyjít.

 

ve škarpě

našla jsem

stopu

zalitou

klikatícím se

nápisem

RIP

asfalových

nádechů

a výdechů

osamělých

rovnoběžek

scházejích se

v nekonečnu

 

            Kouřila jsem z okna, i když to bylo zakázaný. Snažila se ignorovat vzrušený štěbetání narušených děvčátek. Hlavně Královničky, ta uměla vřískat jak nikdo, koho sem kdy znala. Právě všechny nabádala, aby mě radši nechaly na pokoji, že sem agresivní a volala si k sobě Střapatou, aby ukázala moje vydrápaný veledílo. Proto jí taky řikaly Královnička, pro její schopnost přinutit kohokoli udělat cokoli. Kromě mě. Já ji neměla ráda.

 

            Kreslit si znamení Krista na třísla a v bradavkách mít zapíchnuté trnové koruny. Hořet pro krev a umírat pro tělo a smysly si plnit chvějivými tóny purpurových svic vlhnoucí kaple.

            A sním.

            A chladím si ruce ve vroucím oleji.

            Spaluji se rampouchy.

            A sním.

            V kávě topí se mi moucha, snažím se jí vyrobit záchranný kruh z brčka, ale pozdě. Než pracně vytočený kroužek obmotám izolepou, přidělám k niti a obloukem hodím do černé tekutiny, moucha je mrtvá.

            Kreslit si znamení Antikrista do očí, kde přespává malá žena s hřejivým hláskem a zjizveným obličejem a starým nožem se říznout pod řasy. Nechat si zdát o pocitu, že se topím.

           

            „Pročpak ti, slunce moje, slunce nesvítí?“ ptala sem se Ještěrčího krále, kterej na mě smutnil v okně domu naproti. Nerozuměl mi, jen krčil rameny. Byl jedinou osobou, kterou sem snesla a která mi nikdy neublížila, snad proto, že byl vždycky daleko, nedostal k tomu příležitost.

 

chrapot natržených hrdel

rozkousaných úst

vyschlého rozeklaného jazyka

tak už neplakej, maličký

 

            „Vyhýbáš se léčbě, takhle to dál nepůjde. Dostaneš léky, nedá se s tebou spolupracovat.“

            „Já nechci léky.“

            „Další možnost už ti nemůžu dát, si na tom špatně.“

            „Nechte mě na pokoji!“

            „To nejde.“

            „Hm, aha. Nemáte cígo?“

 

barvičky

všude plno

barviček

jen hněv a

zvratky

a touha

a ach

sne

píchej mě

 

            „Hele, Královničko, viděla si teď v poslední době Pani Vlkovou?“

            „Ne, Střapatá, vím jenom, že je v tom jejím pelechu. Prý nadopovaná lékama, chtějí ji převézt na … však víš kam.“

            „Fakt?“

            „Ano.“

            Slyšela sem je, slyšela sem je dobře a najednou si uvědomila… Klepala sem na zeď sousedního pokoje. Nic.

            „Hej, Panenko, si tam?“

            Nic.

            „Panenko, jak to, že už nepláčeš?“

            Nic.

            „Už tři dny! Tři dny, panenko, já tě už neslyšela tři dny!“

            Nic.

            „Panenko!“

            Dveře do mýho království se pootevřely, nakoukla Střapatá. Couvla sem k oknu, zahlídla sem tvář a krásný dlouhý vlasy Ještěrčího krále.

            „Můžu dál?“ Zeptala se Střapatá.

            Chvíli sem se na ni dívala, pak křečovitě narovnala v páteři a ukázala na židli.

            „Víš, Pani Vlková, Panenka se před pár dny…“

            „Co?“

            „Panenka je mrtvá.“

            „Cože?!“

            Střapatá se zachichotala, byla z těch, který nic nechápou v normálních souvislostech: „Ona se podřezala střepama. Psala dopis, fakt originální, prej ti maj dát její dopisy, co neodeslala… tak je tu pro tebe mam, když už ses probrala.“

            „Dík… prosim tě, di teď pryč…“

            Uraženě ohrnula úzké rty a prohrábla svý oškubaný vlasy, vzduchem ke mně provoněl dráždivej pach jejího potu. Olízla sem si koutky úst a roztrhla první obálku.

 

Chci jenom přátelství!

 

            V druhém dopise stálo:

 

Ne, neodvracej se ode mě!

           

            Na třetím listě byl inkoust rozpitej asi slzama:

 

Já vážně nechtěla bejt vlezlá… Příteli, tak netrap mě.

 

            Čtvrtý byl adresován mně:

 

Milá, Pani Vlková, moc mi chybíte. Ráda bych byla za přátelství, ne vážně vás nemiluji, chci být jenom kamarádka. Když vás vidím spát, od prášků máte bledý obličej. Slyším jak se dávíte a pak jak masturbujete a vzdycháte po vodě. Chodila jsem za vámi, Pani Vlková, nikdo jiný nešel, všichni se vás báli. Jen já… a pak jste mě políbila a já vážně chtěla jen přátelství a chci ho dál, pani Vlková, ale vy se ode mě odvracíte! Nechcete mě vidět. Voláte jakéhosi Ještěrčího Krále, aby mu začalo svítit slunce a já, já se o vás moc bojím. Ale vy mě odvrhujete a já vážně chci jen přátelství.

 

            Zešílel mi dech a já trochu zmateně sedla na postel. A myslim, že sem sebou švihla na podlahu.

 

Lodičko

Lodičko z novin

Parníčku

Plný duchaplnosti

Lodičko

Parníčku

Vypluj

A zbav se

Nákladu

Radioaktivních

Srdcí

 

            „Královničko, co se děje s Pani Vlkovou?“

            „Vezou ji tam, Střapatá a nech mě na pokoji, za chvíli mám návštěvu.“

            V hlavě tunu prášků na uklidnění. V nohách a rukách kila olova od neviditelnýho dárce.

            Tak nějak mi je líto, že už nikoho nechci v životě vidět.

 

O válkách bylo napsáno toliko slov, toliko jich bylo vykřičeno… války si strčte někam, já psala a křičela o … válce trochu jinak, trochu jinde.



Poznámky k tomuto příspěvku
modrá muška (Občasný) - 22.4.2006 >
Doporučil 
<reagovat 
back (Občasný) - 22.4.2006 > Je to dlouhé. To na jeden zátah nedám. Ale vrátím se...
Doporučil 
<reagovat 
back (Občasný) - 23.4.2006 >

To dílo ční nad Totemem jako Hradčany nad Prahou. Opravdu skvělé, leč zde zůstane pravděpodobně nepovšimnuto.

 

Proč ?

 

1. Odradí délka

 

2. Odradí nutnost přemýšlet

 

Opravdu dobré.


Body: 5
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 23.4.2006 > back> já vím...leč nepovažuji to za svoje doposud nejlepší dílo...to je ovšem dvakrát tak dlouhý... :)
děkuju (víš kolik to člověka stojí práce, než se dohrabe alespoń na tuhle mizivou úroveň?)
<reagovat 
 back (Občasný) - 23.4.2006 > Vespa> Hm, řečnická otázka, nebo rejpnutí ?
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 23.4.2006 > back> řečnická :))
<reagovat 
Smetiprach (Stálý) - 23.4.2006 > mě neodradí... na, ty...
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 23.4.2006 > Smetiprach> Smetí...děkuji :) (neznáš už tu povídku zpaměti?) :) (pokouším lidůch...přežije totem mou návštěvu?) :)
<reagovat 
Vihar (Občasný) - 24.4.2006 > proložek a epiložek bych vyškrtal pro jeho poněkud uvřískanou infantilnost

Jedna z mála povídek, u které je mi znám nástin příčin a okolností jejího vzniku. Snad pro to se zde navzdory svému zvyku nerozepíšu, i když tady na totemu nehrozí, že by moje kritiky měly životnost počítanou v řádu desítek minut nanejvýš hodin, jako je tomu nyní na jiném nejmenovaném serveru.
Nebo snad chceš být veřejně rozpitvána? :o) Varuju. Nezůstane v tobě po mojím náletu jediná vnitřnost..


mě přemýšlivá próza, zvlášť je-li utopená ve vrstvách smskovité veršánkové hlušiny a citově vylévací rašeliny naopak nevýslovně přitahuje. Jen její dolování připomíná hornickou činost. Ale což, pradědeček býval štajgr a děd dobrovolně kutal v padesátých letech uran, tak to mám v krvi..
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 24.4.2006 > Vihar> prolog a epilog nechám, já vřískám ráda, leč budu na to pamatovat v dalších dílech

nerozpitvávat...

ach ano, tak kutej...
<reagovat 
Pilar (Občasný) - 29.4.2006 > vždyť víš, že byla moje nejoblíbenější.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
celej on (Občasný) - 2.5.2006 > Hezký, asi nejvíc mě nadchla ta atmosféra... ( a správně zvolená jména: Panenka, Princeznička, Ještěrčí král) jasně ty zdrobnělinky pusobí v skvěle (na mě tak trošku melancholicky, dětsky a zvrhle - má to napětí a to mě baví)
I ty vsuvky se hodí. Možná trošičku mi to připomínalo Keseyho ale těžko se dneska napíše cokoliv, aby to něco nepřipomínala.
A neni tam patos:) a stylistika je taky zvládnuta (nikde jsem nedrhl)
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 2.5.2006 > DondedoG> seš tak dokonale hodnej, že mě to baví, takovýhle vychvalování :)
<reagovat 
 celej on (Občasný) - 2.5.2006 > Vespa> lezu do zadku co? Ne já sem si zvykl takhle hodnotit z dřívějška... nacházet to dobré...
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 3.5.2006 > DondedoG> mno...to dobré ti často k ničemu nepomůže...možná tak k dobrýmu pocitu...takže pokud máš nějaké výhrady, tak spusť :) (Kesey...jo...psala jsem to předtim, než jsem ho četla...to sem si zpětně uvědomila)
<reagovat 
 celej on (Občasný) - 3.5.2006 > Vespa> mno říkal jsem tomu motivace... a taky nikdo nefnukal, ale máš samozřejmě pravdu...
Nemyslím, že by tě moje výhrady posunuly dál, ale dobře... mám menší problém s pocitovou prózou... pokud tam neni nějaký vyhrocení pocitů, tak mi to příjde jako vykreslené prostředí a nic víc. Jako když se zvedne opona a je tam krásné aranžmá, ale nikdo nehraje... i tady mi chyběl výraznější dějový prvek...
Normálně s tím neobtěžuji, protože si myslím, že jde spíš o mé vnímání, ale řekla sis:)
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 3.5.2006 > DondedoG> děkuji :)

příběhy..to je děs...dyž mě nikdy nenapadne žádná ftipná zápletka...
<reagovat 
 celej on (Občasný) - 3.5.2006 > Vespa> chápu... proto jsem se omezoval na pěkné:) (sem říkal hned, že tě to moc dál neposune)
<reagovat 
Bílý Tesák (Občasný) - 6.5.2006 > deset bodů + 2 doporučení, je to prostě geniáolní
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 6.5.2006 > Dog.White> ach ano...děkuji, přijď zase někdy (já ráda masáže ega...)
<reagovat 
 Bílý Tesák (Občasný) - 6.5.2006 > Vespa> teďka jse msi vzpomněl , já vlastně poezii vtlačenou do prózy nemám rád, a u tebe sem si toho ani nevšiml.Asi proto,že to tam přesně sedlo

(masíruju, masíruju, masíruju, ale neboj, při nejbližsí příležitosti tě zase shodím:-))
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 7.5.2006 > Dog.White> neshodíš...já jsem prostě dokonalá...a když nejsem, tak si tak aspoń připadam :P
<reagovat 
Lola (Občasný) - 24.4.2006 >

Žádný vedlejší úmysli s mým hodnocením neexistují.

Konkurovat si nemůžem. Píšu jiným stylem, jiné věci


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 24.4.2006 > Lola> beru v potaz...upozorńuju, že se k tomu taky jednou dohrabeš...muhehe :)))

(pakoňu, jaký vedlejší úmysly?)
<reagovat 
 Lola (Občasný) - 24.4.2006 > Vespa> 

ovlivnění Tebe.

Odkud znáš muhehe? To jsem začala psát já, když sjem popisovala, co řiká brácha! (a pak jsme tak pojmenovali i náš blog, který už neni)


<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 24.4.2006 > plam :)
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 24.4.2006 > Lola> drahá, já se nechat ovlivňovat nehodlám :)

muhehe používá snad každej člověk, kterej má blíž matčině lůnu než rakvi... jak jinak napsat ďábelský smích?
<reagovat 
 Emmet_RAY (Stálý) - 9.5.2006 > Lola> nerad bych ti bral iluze, ale na "muhehe" fakt copyright nemáš, takový Anastasov to užíval už v roce 94
<reagovat 
 Lola (Občasný) - 24.4.2006 > Vespa> 

Dabelský smích? bohobohobohohoho dabelsky smich je ten, co mi leze na nervi. Protože dábel neexistuje. A mě leze na nervi ho-ho- ho hooooooooooo... To když slyšim v televizi, musim jí vypnout. Žádný jiný smích neni ďábelštější

 

Já vim, že ne. Ale jistota Aby to nevypadalo, že se o to snažim.


<reagovat 
 Vihar (Občasný) - 2.5.2006 > Vespa> Plam..
:o)

<reagovat 
Leatherface (Stálý) - 10.5.2006 >
Doporučil 
<reagovat 
Emmet_RAY (Stálý) - 9.5.2006 > "paní Vlková" - to by byl dobrý název pro mastičku na.. :-)

no, teď vážně

redakční výběr dám, to je bez debat

nepovažuji toto dílo za žádný klenot, ale zrovna v tomto prostředí pochopitelně docela vyčnívá, byť to rozhodně není nejlepší próza, jakou kdy Totem viděl

ale máš dobře zvládnuté veškeré potřebné základy, nejsou tam žádné minely ze stran stylistiky, naopak jde o poměrně profesionální povídku (viz zmíněná jména, ostatně i celý vývoj příběhu, tj. to, jak mazaně necháš čtenáře vlkouznout hlavní postavě pod kůži apod.)

o to více potom zamrzí, jak je v povídce nakonec málo "klasického" textu - více vyprávění a méně fragmentů, chtělo by se zvolat

Body: 5
<reagovat 
 Emmet_RAY (Stálý) - 9.5.2006 > Václav Mráz> "vlkouznout hlavní postavě pod kůži" - to je překlep, ale když jsem ho viděl, tak jsem v tomto kontextu neodolal a nechal to tak :-)
<reagovat 
 Vespa (Občasný) - 12.5.2006 > Václav Mráz> ti dam mastičku...čoveče

děkuji za redakční tamto...sice nevim k čemu mi to je dobrý, no neva :)

kdyby to byla nejlepší próza na totemu, tak by na tom totem byl docela špatně...(už píšu snad líp, ale za nějakýho genia se skutečně nepovažuju)

základy...ano...šrotila jsem se je dlouho doma po večerech
klasický text? to já asi neumím, teda umím, leč nějak v tom plavu... sem si osvojila naznačování, což je asi trochu škoda, páč to s tim přehánim (nedávno se mi podařilo takřka vynechat jakejkoliv popis nebo něco...příběh byl celej z dialogu...a to nebyl experiment, ale jen nesoustředěnost)...zapracuju na tom

děkuji moc
konečně něco aspoň trochu konstruktivního
<reagovat 
Bell (Občasný) - 17.5.2006 > Řečeno už bylo dost
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
čtenář samer - 21.5.2006 > kokotina na entou
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + šest ? 

  
  Napsat autorovi: Vespa (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter