VELIKONOCE 2006
věnováno F. H.
Propadá se do textu,
co se nedá vyslovit,
a kloní se k lomené linii
gotických katedrál, úzkých špeluněk
duše,
ano, duše, jež přeplněna čeká
na vyprázdnění.
Konečný výplach citů:
lásky, nenávisti, přátelství
proběhne přesně sedmý den
před posledním soudem.
Smírčí úloha Kristova zůstane již
navždy ztajena a
zemi čekají války, hladomor a
smrt.
Znovu a znovu bují lichva, podvod a
falešná přátelství;
vlastní břuch vyvalený nad korytem
přesahuje cenu zlata.
Klam a přetvářka zastírají
listy novin a obrazovky
televizí se plní fekáliemi
sladkými sny a úniky od reality.
S láskou se kupčí stejně jako dřív,
kupuje se za pěkný vzhled
nebo za naditou šrajtofli.
Pochváleny budiž kurvy a blázni!
Ti aspoň nic nepředstírají.
Jsou dny bez lásky.
Jsou dny přeplněné násilím,
dny, kdy by člověk radši utekl časem
do opice a lezl po stromech.
Zpět do primitivních dějů,
které se dály nevnímané
příběhem. Zpět do článkování reality
magickými rituály a oběťmi
popudlivým bůžkům. Dost
už bylo papeženců, protestantů,
mohamedánů, jehovů, husitů
a vší té další pakáže a
intelektuální lůzy. Bahnem se
budou plazit modláři a jiní
pochlebníci; nová mystéria
a noví proroci. Text amerických
mormonů napsán šest set let
před Kristem!
Vždy jsou hlupci, kteří uvěří.
Hlupci vycvičení všudypřítomnou
reklamou, která odepírá
lidským bytostem právo na
svobodné rozhodování, která
se vnucuje bez ohledu na vůli
jedince, která je mladší
sestrou propagandy.
Praktiky Stalinovy našly
úrodné podhoubí v lidské chamtivosti
a touze po zisku. Dravost je adorována
jako prospěšná vlastnost a
jestřáb i orel by museli před lidmi
sklonit své zobany, tak by byli
zahanbeni.
To snad radši znovu inkvizici a španělské
boty pro kacíře a jinověrce.
Stále se zvyšuje věk člověka;
a je třeba si blahopřát —
život plyne ve sterilním světě hypoték
a úvěrů, jež se staly nejžádanějším obchodním
artiklem. Lidé jsou jimi stejně ujařmováni
jako ve středověku. Celý život
otročit a považovat to
za správné je zhovadilost beroucí
dech i největším prosťáčkům.
Kristus možná znovu povstává
rok co rok
a možná se také nechává
rok co rok
ukřižovat, aby nemusel
pohlížet na svět,
který se prašiviny nezbavil ani
za dva tisíce let a který
na prašivinu zajde v křečích,
jakými trpí matky při porodu.
O to horší je zármutek,
narodí-li se dítě mrtvo —
a pořád se rodí mrtvé děti.
Infikované děti.
Postižené děti.
Akorát nejsou blízko našich
talířů a obrazovek, jež nás zbavují
jednoduchého prožívání věcí.
Brzy zapomínáme, příliš brzy,
aby země neshnila pod tunami odpadků,
aby země nevyprahla zbavena stromů,
aby bylo lidské utrpení zmírněno,
aby člověk nalezl rovnováhu.
Jsou Velikonoce — svátky,
není ale co slavit; rituály zbavené obsahu
zůstanou pouhými troskami z
minulosti — naplněny
konzumem a frivolními
tužbami jsou travestií samy o sobě.
Není třeba se posmívat bohu;
už jen předstírání významu
prázdných slov a názvů je plivnutím do
řádu věcí. Plivnutí se
změní v příval a příval v povodeň a
povodeň v potopu a potopa v tragédii.
Zavřené oči ani ruce sepjaté k modlitbě
nebudou ušetřeny.
A tehdy se začnou lidé
navzájem požírat jako na počátku
věků.
| 
