Zmatený,

zavřený sám v sobě hledám slova,

jež bych poskládal na papír,

nedaří se mi to

(už nějakou dobu)...

Naprostá neschopnost vyjádřit se

mě pronásleduje jako černý stín,

mám tolik snů a plánů,

ale žádné se nevyplní,

možná pravě takhle to v životě chodí...

Před časem jsem ji potkal,

dívku,

co se mi představila jako slečna Samota,

řekl jsem si: „Zajímavé jméno,“

ale vůbec mi nedošlo,

jaký že význam to má...

Až po nějaké době

jsem zjistil, že už mě ten stereotyp nebaví,

avšak jí se to pořád líbilo,

zvyk je jak železná košile,

občas pěkně zebe

(hlavně v noci)...

Nechtěla se mě pustit

a každý den bylo těžší se tomu bránit

a čas běžel...

Nyní jsem tady

zmatený a zvyklý,

ani se nenamáhám brečet,

sny se opravdu neplní,

ale od čeho pak jsou?

Útěk od reality

nebo jen prostá hra fantazie...

Zavřený sám v sobě hledám slova,

jež bych poskládal na papír,

nedaří se mi to...

...sick man seeks solitude...