Probírám  hrášek

                   s  Popelkou   ---

                   taky  se  tak  tvářím

                   ctnostně

                   Ale  troufnu  si  i  na  prach

                   Přebírám  zrnko  po  zrnku

                   a  rozděluji  do  pytlíků

                   podle  váhy

                                   suverénně

                   Nic  není  nemožné  ve  snu   ---

                   Spadnout  z  obrovské

                   výšky

                   a  nezlomit  si  vlásek

                   o  pohoří

                   Posunout  louku  k  lesu  

                   a  šlápoty 

                   nechat  na  místě ...

                   Člověk  sám 

                   je  snem

                   i  bděním  

                   a  má  strach  ( či  nemá ? )

                   z  náhle  ukončené  hry

                   na  zaminovaná  pole

                   v  kraji  meluzín      

                   Sen  je  ale  jenom  snem   ---  

                   zavěšený

                   v  soustavě  rozeklaných 

                   kolotočů

                   na  samolepící  hák

                   a  visí

                   jen  tak  tak   ---

                   oči  do  sebe  boří     

                   než  spadne  úplně  dolů 

                   až  na  dno  skutečnosti

                   a  zlomí  si 

                   své  krásné  vlasy

                                             o  pohoří ...