Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 27.4.
Jaroslav
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Tak mi to neměj za zlý..
Autor: Loser82 (Občasný) - publikováno 11.5.2006 (00:51:57)


Jen jsem si čmáral, z nudy - a přišlo to najednou, prostě jen tak, blbej nápad, všechno se děje pořád nějak samo od sebe - nakreslil jsem si do dlaně pavouka, tak věrohodně, že když jsem pak před tebou otevřel pěst, uvěřilas a lekla se a s výkřikem BAH! si na schodech skoro zlomila nohu - - Seš fakt blbej! Blbej krucinál magore jeden!! - - práskly za tebou dveře a bylas fuč a já tam zůstal sám, čáranici v dlani začal pomalu rozpouštět pot, až byla nakonec docela jako já - úplně vygumovaná! jen jsem blbě čuměl - Co se to stalo sakra? všechno přijde vždycky najednou a prosviští to - jen tak - samo od sebe - - - takhle jsme se poznali - prostě tak - jako když se v dešti za letu spojej dvě kapky - je něco takovýho vůbec možný? spíš bych řek, že není, nikdy jsem to neviděl - - ale kdo viděl? - - je to věc, kterou nikdo nepostřehne v lijáku kolem, málem ani my sami, prostě všechno jen tak, jen tak - a podle toho to někdy vypadá - kurvafix! beru do ruky telefon, jako stokrát předtím, a myslím na to, co řeknu, až to zvedneš, pokaždý je to se mnou stejný: budu se omlouvat - a omlouvat, nezmáčknu to, teď ne - - takže nic, možná až za chvíli, nechám si to projít hlavou.

Stojím v okně a poslouchám šero nad městem, hučí dopravou, všechno to podivný vrčení dolejhá z ukrutný dálky až sem nahoru, do pátýho patra betonový kostky - žíly města se za chvíli naplněj světlem, lampy ožijou, a pomalu přijde večer - naproti v baráku se rozsvěcujou a zhasínaj okna, lidský čárečky se rojej do ulice odkaďsi a šmajdaj večerem čertvíkam, proč vůbec ten shon - jasně, je to cejtit ve vzduchu: zima umřela - tím to bude, dole zastaví taxík a vyplivne asi kurvu, která zamíří svým ladným kurevským krokem naproti do domu, do některýho z hnízd, pode mnou zasyčí autobus, něco se prožene na kole, pak proběhne hlouček povykujících faganů - - a nakonec ten chlap, připotácí se k našemu vchodu a začne zvonit - přichází takhle každej třetí den a zvoní a zvoní - - a já to všechno zkazím a profláknu to rovnou (proč bych to skovával, byla by to stejně debilní pointa), že je to můj vlastní fotr - kterej když mu nikdo neotevře, postaví se před barák a jak ten čokl tam vyje, a pak nadává, a pak se omlouvá, a pak křičí: Ženo, klíče! Ženo moje! Hoď! nebo Pusť ně dounitř! - - Máš mě ráda? Tak máš mě vůbec ráda? - občas se rozhodnu nenechat si slinu pro sebe
kap
kap - - Ty hajzle jeden, křičí na mě - a zase se omlouvá - ubožák - že takhle taky jednou dopadnu, to je mi jasný, musím se tomu smát, jdu do obýváku a jen jakoby mimochodem prohodím: Pusť ho domů, ať zas nespí na tý zastávce, neni to pro něj asi moc dobrý myslim.

A co já? Co pro mě? Co pro MĚ?! - Dneska ne, kašlu na něj, dneska už ne - magor jeden!!

Zavřu dveře a vrátim se k sobě, beru do ruky telefon a začnu myslet - pokaždý je to se mnou stejný
nic
nic
nic - - čekám - a na co asi?
CO-copak ty mě nemáš ráda? huláká to zezdola. - Ne-nemáš ra-háda? Ty - ty - -
koukám, jak se tam kolíbá a mám najednou chuť skočit a rozplácnout nás oba - stal by se z nás rozmazanej hnus s osmi končetinama - pavouk zasranej jeden blbej! - zavírám okno a neslyším radši už nic - kurvafix! je slabá - všichni jsme, nakonec povolí, vím to - je to tak vždycky - povolí a pustí ho a já dostanu možná přes držku, jestli mu to vůbec dojde, co že se vlastně stalo; vím, že jí nejde o nějakou ostudu, na to už si zvykla, ona ho asi fakt miluje nebo co - beru telefon do ruky a znám se moc dobře, lásko, abych věděl, že z tohohle bude zase jen veliké hovno, možná mám chuť omluvit se, a taky možná chuť se zeptat, jestli mě máš ráda, možná bych se měl zdobytčit pod tvým oknem a skučet jak pes a prosit a nadávat, abys měla chuť rozplácnout mě jak blbýho pavouka.
Kdyby ses jen bála něčeho, co se nevejde do dlaně - - vafix!
Nebo je to moje chyba?
Asi jo.
Jsem blbej.
Mám to geneticky daný - to bude ono.
Tak mi to neměj za zlý..


Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + devět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter