už by to bývalo nebylo nebýt toho bytu

byl vyhořelý a dokořán ve výšce okno

záclony kopírující rozpoložení řas

neschopné podobně dojetím zmoknout

jak pod zátěží skal sen trilobitů

chudý na prostoročas

destilovaná samota je platonický čaj

po ránu vypocený do stejnokroje

opakovaných novinek

než přijatelný nesouhlas mi promine

před nosem číhá už láska po okraj

a já tak nepřipraven – neustrojen

stíhám si usmyslet svůj smysl v tom

že cítím jen tvůj roaming na svůj xylofón

a zapomínám v kolik  kdy a kde s kým jiným

jsem měl být – však i sám k sobě potměšilý

až zapomněl jsem jak mám imitovat džiny

šťastné po ztrátě vězení --- oslněn – plný tvé síly