ztratila (Stálý)

Ty ses úplně nějak proměnila k lepšímu???!§

Rony Rubinek (Občasný)

Já jí tim nijak nechci snižovat, je to jen zajímavá osoba, opravdu je taková oboupohlavní, nepoznala bys že je to žena, ale je hodná, nikomu neubližuje, neškodí. Prostě hříčka přírody,ale není si toho vědoma a tak je to dobře.

Rony Rubinek (Občasný)

Ahoj, předně dík, vždycky s tebou ráda diskutuji:-))Ne, není to ironie, je fajn, že si to můžem spolu probrat a prodebatovat.- Tak já zkusim obhajobu:

Kolem nás nepoletuje DNA:-))Nejprve bylo RNA, to na sebe navázalo cukry, bílkoviny atp, vznikly makromolekuly, DNA a život následně se odvinul od toho-sorry stavbu věty, dělam palačinky a konejšim dfítě a do toho ti odepisuju:-((

Takže osudi mohou být hmotní, proč by ne, to zvolený žánr sci-fi(horror, jestli chceš) myslím nijak neruší. Jinak z pozice ženy poražené autem- tu mohl vidět, řidiče těžko. Ostatně nebylo proč to tam vysvětlovat polopaticky, je tam zmínka o tom, že tu byly už dávno před námi, prostě někde mezičlánek vývoje. Je otázkou, co my nazýváme osudem a o tom ta povídka taky je.Je tam i zmínka o tom, co je přitahuje, aura, energie člověka..   jinak jsem nechala na čtenáři, ať si sám popřemýšlí o tom, co se v mozku takto "postiženého" jedince děje, můj hrdina nebyl žádný vědec, ale am,atér a to mi nahrálo. o tom, jestli geny a osud mají něco společného by se dalo debatovat.  (palačinky připáleny, ale stihla jsem i nakojit:-))

Jak je spatřil? No to tam máš taky. prostě je možný, že jen viděl co vidět chtěl a žádní osudi neexistovali, anebo prostě byli a jeho osud byl je spatřit. Jakom trojrozměrný vidění, to se jednou naučíš a pak už to prostě umíš. Ale i paranoidní schizofrenie se takhle projevuje.Každopádně je to založeno na labilním ne moc inteligentním hrdinovi, kterýmu z nějakýho důvodu švihlo a viděl co viděl, měl trochu štěstí a podařilo se mu pochytat to, čemu věřil, že je osud.. Výsledek nevyšel slavně, pokud kdy osud existoval, dostihl právě jeho.Proto se jeho příběh prolíná s Haničkou, kterou potkává,ignoruje tato znamení a nakonec ten rádobyvtip(já vim, že je suchej) tkví v tom, že pokud nějaký osud kdy byl, tak právě tohle je jeho projev. Nakonec ho zavřou za vraždu, což by mělo naznačit, že zřejmě musel tý svý bývalý ženě trochu pomoct a musely proti němu najít důkazy, čili žádná medůza. Tak v podstatě docházím k pointě:-))), že to, co viděl, vlastně nebylo, ale nakonec stejně něco existovat musí, jinak by neskončil tak, jak skončil:-))Já se fakt omlouvam jak jsem to napsala, mam teď honičku koupání a tak, doufam, že to neni moc zmatený,  musim frčet k miminu, ale stavím se ještě pro tvou reakci, zatim čau. Jo a řada XY  je schválně aby to znělo vědecky, to máš pravdu:-)

Rony Rubinek (Občasný)

Ne v pohodě, já si nemyslim, že bys byl hnidopich, jsem za to ráda a vážim si tvé pozornosti.

Ta věta, já neměla moc čas, to bylo jak jsi psal, že tu ženu ovlivnil osud a toho muže musel přece taky, vnuknout mu, aby ji přejel, to se samozřejmě stalo, ale já to psala z pozice pozorovatele Michaela, který sledoval ji, ne jeho.

Pokud jsou hmotní, tak prostě jsou, nemusí tam být vysvětleno proč, osu buď prostě je a nebo neni nic. Proč a jak nikdo neví, ani já ne:-)

Jo, DNa byla dřív než my, utvořila nějaký řetězce a ty se pak rozvíjely dál, taky tomu moc neholduju, ale tak nějak ve zkratce a velmi zjednodušeně to údajně melo být. ještě je názor, že i tento prvopočátek mohl zapříčinit bůh, nebo nějaká vyšší bytost, čert ví:-)

Ne, osud není aura ani energie, je to "něco". Naší aurou jsou přitahováni. Energií taktéž. Ta je spjata s emocemi. Někteří lidé údajně vyzařují auru dle svých emocí a dle svého založení, povahy.

 No s Hankou(říkala jsem, že jsem to formulovala mizerně-nebyl čas se soustředit, prostě stres) Oni se potkali, oběma to připadalo zvláštní, nijak oslnivé znamení, pravda, ale prostě to tak bylo a osud, který jeho dostihl-tj. skončil ve vězení, zapříčinil to, že i Hanka získala ten svůj, to, co jí bylo souzeno. Anebo to byla jen náhoda a Michael neviděl nic, jen mu přeskočilo a žil fikcí, která pro něj byla přijatelná. Osudi měli být osudem, kterému uvěřil, leč pakliže to byl cvok, byla vlastně všechno jeho představa a to něco, skutečný osud, ho buď skutečně dostihl, anebo měl smůlu a stalo se něco, co si zapříčinil sám:-)

Že máme v genech osud? To jsem řekla? Že geny mají vliv na náš osud, tak bych to formulovala. každý jsme nějak geneticky vybavený, geny určují náš vzhled, zdravotní předpoklady, povahu..a to všechno nás utváří a tím vlastně už v děloze předurčuje k tomu, jací budeme. A tím, jací jsme, si podle mého mínění , tak trochu ten osud utváříme sami. Znáš dobře to pořekadlo: "máš co jsi chtěl." Mnohdy si člověk zapříčíní i to, co vlastně nechce(znám dle sebe, ale nemluvím teď o svých dětech:-))))

Jo, palačinky jsem nějak splichtila, byl to boj, mimino řvalo, malá chtěla palačinku, no taková normální rodinná idyla:-)))

Rony Rubinek (Občasný)

Ty konkrétně si nemáš tedy na co stěžovat:-))

Ale jo, osud je, když se narodí člověk, je mu přisouzen určitý zjev a vlastnosti, ale charakter si každý přece vytváří sám tím, v jakém prostředí žije a jak je vychováván. Třeba když se mi narodí dítě, tak z hlediska osudu může mít předurčeno, jak se jeho život bude odvíjet. Dejme tomu. Dám-li ho ale do děcáku(a že k tomu často nemam daleko:-)), osud se mu změní a nastoupí jiný. Ono je to složitý, podle mě bych to viděla tak, že každý někam míříme, ale na té "cestě" se kolikrát dostaneme na křižovatku a svou vlastní volbou pak ovlivníme to,  kam třeba dospějeme a nebo nedospějeme.

To jsou hlubokomyslné debaty:-))Ale jsem ráda, že ta povídka stojí za zamyšlení, proto jsem to psala:-)

Rony Rubinek (Občasný)

Jo a v tom příběhu, tam se nabízí právě víc možností a na co přistoupíš je jen na tobě. To, jestli to je nebo není vidina choré mysli je tam schválně nevysvětleno. A vidíš sám, jak ti to vrtá v hlavě:-))HNIDOPICHU!!!!!!!

:-)))))))))))))))))))))

Rony Rubinek (Občasný)

Ahoj, děkuju za kritiku i za pochvalu.

Vím, že ty konce mi drhnou, budu se na to víc soustředit a co se postav týče, něco s tim udělam.

K tomu čtení: Já mam doma Kinga, jenže problém je v tom, že mě prostě strašně nebaví. Ne, že by to bylo špatně napsaný, to ne. Jenom prostě děj je strašně zdlouhavej a nudnej("To"). Takže jsem se k tomu nedokopala a to je u mě co říct.

Spíš mě zaujal Poe, ale taky až po nějaký době a docela ráda bych ještě někde sehnala něco od Lovercrafta(je to tak správně?). Tady je taková knihovnička, nic velikýho. Máme jen patnáct tisíc obyvatel, takže tak. Ale zkusim se tim Kingem prokousat a posoudit to oproti tomu Barkerovi a Straubobi, jestli je seženu:-)

Na chybky mrknu a omlouvam se za ně, prostě miminko stále vyplňuje všechen můj čas a píšu poněkud hekticky a ve stresu:-))

Lamarski (Občasný)

Opravdu jsem si po delší době početla (jako obvykle když čtu něco zajímavého, málem jsem přejela stanici, kde jsem měla vystoupit). Svůj styl brousíš jako kosu, to je v pořádku, ale podtrhla jsem si pár věcí, na které by ses měla rozhodně zaměřit a nenechávat je v textu jakoby se nic nedělo. Se svým slepšujícím se slohem si prostě musíš udržovat i další stránky věci. Třeba ty už zmiňované překlepy jsou úplně zbytečné. Pak mi přišlo, že v posledních povídkách se snažíš vysvětlit některé jevy vědecky. V téhle povídce mi to trochu vadí. Ty potvory vypodobněné jako osud v pohodě- je na každém jak si osud představuje, ale zapletení konkrétna v případě deoxyribonukleové kyseliny a spol., to ti dle mého názoru může rozmetat nějaký chemik nebo laboratn z genetiky, tím si přiděláš problémy s vysvětlováním a obhajovaním a přijde mi to jako ztráta času. Nehledě na to, že podobná spojení  jako biopolymerní prekurzory jsem přelouskala a odvedlo mi to pozornost od příběhu. Hanka byla bezvadná, i když dostala větší možnosti jak si podrobit čtenáře. Přistihla jsem se, že mě víc zajímá její osud než chudáka hlavního hrdinu. Ta polemika, cos vedla s Dondiem ohledně vzhledu osudu vs. potvory a jejich systém napadání člověka, je zajímavá, ale nechala bych na každém ať si to přebere a vytvoří ve vlastní fantazii jak chce. Nakonec na mě ten konec působil, že ty potvory byly jen výplodem choré mysli Michaela - tedy mohly mít jakoukouli podobu a jakkoli "nevěděcky " napadat člověka. 

V každém případě příběh je zajímavý, bez hluchých míst (vysvětlování DNA a RNA vypouštím, protože pro příběh nejsou zas tak moc podstatné), které ti byly vyčítány v minulosti. Dobře se to čte a máš schopnost vtáhnout běžnou realitu čtenáře do postavy (líbilo se mi: jak krutě platí člověk za trochu sexu!).

maxima gali (Občasný)

štylisticky dobré, presnejšie z tých lepších vecí

čo ma sklamalo, že si neostala pri sci-fi, že si uletela do reality s psychyckou chorobou

mne by sa to páčilo v rovine čistého sci-fi, s nejakým prekvapivým koncom

tá osoba, ktorá sa tam priplietla a "otehotnela" by mi nechýbala, resp. lepšie by sa mi to čítalo, keby to nebolo pravidelne na preskáčku

ale ako fajn, fakt sa to dobre čítalo

maxima gali (Občasný)

teraz som si prečítala aj iné kritiky a práve hanka ich zaujala, čo pre mňa bola odbočka inde :)

tvrdo si ideš za svojim, tak nech ti to vydrží