Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
První várka z kolekce OSUD
Autor: Kostka (Občasný) - publikováno 23.5.2006 (16:44:12)
další ve sbírce>
OSUD
fragment ságy

(První chod)


Nehnutě proužek dýmu pne se,
nehnutým klidem drží rety
hořící kousek cigarety.
Oči pozvolna se mhouří,
sledují, jak v bílé lince
z konečku jemný kouř kouří.
Tu na stole bleskla mince,
další za dalším tu peníz
o dřevěnou desku hraje.
A dým, tiše naříkaje,
stále sleduje svou stopu,
jež ve věčném monotónu
líně plyne vprostřed stropu.
Zadumaně mlčí ret,
oko ladně přivřené
sálá víru do karet,
v tichu běží mysli běh
v tváře ztuhlých záhybech,
chvíle pružně napíná se,
bílé jiskry z ruky letí,
mince zvoní zas a zase,
rušně zvoní srdce zvon.
Náhle poslední však tón
oživil tu chmurný stůl.
Z tvrdé líce potají
potu struh se vyloupnul,
srdce ztěžklo, ztěžkl vzduch,
zastavil se dýmu pruh,
v ztuhlém strachu čekaje,
kdo partii vyhraje.

Ostré rysy ostré dlaně
o stůl karty přelamují
pomalu a odhodlaně.
Ústa nevydají hlesu,
jen pět prstů jistojistě
v řadě sází eso k esu.
Srdce vítězně si plesá,
kapky potu šeptají si,
že zde slují čtyři esa!...
Že zde leží ČTYŘI ESA!!

Židle se prudce odrazila,
prudce se vztyčil poražený,
zrudla tvář před tím zarputilá.
Rozlétl se zuřivých slov rej,
když muž hněvem takto promluvil:
»Švindluješ, ty hajzle zasranej!!«
Náhle vzduchem zatočil se jed,
rychlá kulka zhlédla mrtvolu -
blesklo oko, krví ztěžknul ret,
hlava mrtvě padla do stolu.
Divá hlaveň vydala svůj plod,
z konečku jemný kouř kouří,
oči uspaně se mhouří,
hlava klimbá v dřevě stolu,
jen zvířený oblak dýmu
tvoří nad ní gloriolu.
Anděl vzletěl na nebesa,
v modré nebe křídla složil.
A tam v temnu čtyři esa
posměšným šklebem se šklebí,
skelné oči v bledé tváři
do života nezazáří.

*

Starý pán v svém křesle sedí,
srdce puká tnuto žalem,
oči žal však nepovědí.
Uvnitř v trudu neskonalém,
zvenku v chladném tváře stínu,
jen rty hořce opakují:
»Sobě musím přičíst vinu...
v sobě musím hledat vinu...«
Nehnutě proužek dýmu pne se,
urputným bolem tisknou rety
hořící kousek cigarety,
duše zří za stínem stín,
ruka svírá černý list,
a v něm - jeho mrtvý syn!
Třicet let znal jeho čas.
Třicet let, ni o rok víc,
teď mu nohy uvězní
do těch černých nohavic.
V dáli pochod smutně zní
v smuteční tu oslavu,
když mu ruce zahalí
do těch černých rukávů.
Za svůj život zhýralý
krutou cenu zaplatil
rváč a pijan, hříšný syn.
Víno, ženy, heroin,
nejeden ten kletý zvyk
odčinil tak Benny Chick.

Rovným pruhem dým tu těká -
bílý obvaz černé rány
věčně mizí do daleka.
Cigareta dohasíná,
popel padá odevzdaně
do skleslého muže klína
a rty samy opakují:
»Moje vina, moje vina!...«
V tichém stesku dveře zaplakaly,
teskně pravil hlásek v čistém slohu:
»Drahý otče, zdali vstoupit mohu?«
Rozestoupily se tklivé vrásky,
bolné oči na bol zapomněly,
rozpjala se vroucná křídla lásky.
Náruč otce již se otevřela,
slza vzlétla z oka Elvisova,
objala se vroucně obě těla.
A tu slzy ze čtyř očí kanou,
ze čtyř očí v jeden proud se pojí,
kropivše tu dobu uspěchanou,
neštěstí a smutné lidské bytí,
svrab a úzkost přetechnizovanou,
jež člověka motá do svých sítí.
Jediný tok slz tu v trýzni běží,
slzy otce slity v slzy syna,
až je oba jako svatá náruč
obepnula slaná kalužina.

Pojednou syn zvedl hled,
uviděl, co raději
nikdy neměl uvidět:
Na stole tu smutně dlí
novin výtisk prošedlý
a v něm černý otazník
za nadpisem nestoudným:
»Kolik tváří má Chuck Chick?«
V řadách stojí zrůdná slova,
kletá lež se řádky plete,
oči pálí věty kleté.
Písmena jak pěšci stojí
v inkoustově černém kroji,
svoji lež a faleš tasí,
pravdu krkolomně kroutí
jako kulma kroutí vlasy.
Na stole tu nuzně dlí
výtisk záští zarudlý
a v něm stojí zarytě
srdcetnoucí vykřičník
za výkřikem hrozivým:
»Bídně skonal Benny Chick!
V mafiánském doupěti,
v dýmu opiových par,
v nízkém karet obětí...
V tváři výkřik, v očích zmar,
v tváři úzkost, v očích děs,
v tváři kulku, v očích smrt,
v rukou bídný kvartet es.
Takový byl Benny Chick,
narkoman a mafián,
necita a nestoudník,
lump a tyran, vrah a žhář,
terorista, zločinec,
svého otce jedna tvář.«
Tak děl výtisk novinový,
zarudlý tak hněvu akcent
vtisknuv ve tvář Elvisovi.
Tak písmena provinilá
nevinného Chucka Chicka
svým inkoustem začernila.
Zpupný list tu zpupně dlí,
kdože je ten ničící
zloby autor posedlý? -
Stinný obtisk na líci
vzhlédl v černé litery
a tam dole pode vším
stojí nápis - STRAWBERRY.

*

Ladně se vnady pohupují,
ladně dvě těla zkošatělá
v peřejích žhavé lásky plují.
Polibky mizí v skryté taje,
kouzelné světy v barvách hrají,
divě tu vlajka lásky vlaje.
Divě se tělo s tělem váže
v horečném slasti opojení,
tep prudce bije, krev se pění,
dech hraje rušnou symfonii,
žhavě se rty ve vnady vpíjí,
ohňostroj lásky blahem hoří,
vodotrysk lásky slastí tryská,
prudce se tělo v tělo noří.
Pojednou ztichly zpěvy vášně,
ztichla hudba rozechvělá,
oddechla si obě těla.
Objetí se rozpojilo,
šeptají si kapky potu,
že skončeno lásky dílo.
Skřivan zapěl šťastnou notu,
slunce nebe prosytilo,
slavík východ zpěvem slaví,
tyrkysové nebe září,
ptáků zpěv a výskot zdravý
zdraví slunný jitřní čas,
ze všech koutů zaznívá
zpěvný tónů hodokvas.
Modré oči z lože vstaly,
vstala dívka přespanilá,
ústa zvučně promluvila
hlasem čirým, v tónu bujném:
»Tak co, kdy to zvopakujem?«
Slunce sáhlo do palety,
jasem zbarvilo jí rety
a muž tvrdě, hrubou slinou
dívce sličné toto pravil:
»Já každou noc šukám s jinou!«
Krutě zazněl muže silný hlas,
hlesla ústa, zábran zproštěna:
»Vypadni, ty kurvo zkurvená!«
Tklivě vzhlédla dívka zhrzená,
slzu objal slunný slunce jas,
oko zvlhlo, zradou zčernal vlas,
v srdci lásky plamen rázem zhas,
v duši vzkvetl černý sen,
v očích žalost, v tváři zmar,
v očích smutek, v tváři sten,
v očích zloba, v tváři žár,
v očích blankyt, v tváři nach.
Zaťala se pevně pěst,
noha překročila práh,
ústa řekla na protest
proti strastem nevěry:
»Buzerante STRAWBERRY!«

Dveře tiše zahlesly,
zmizel v dáli dívčí stín,
zmizel nářek milenčin.
Pryč je teskná ozvěna,
ticho hraje svoji hru,
pryč je láska zhrzená.
Závoj slunce zlatavý
siluetu ovinul.
Pokoj ožil, ožil stůl,
ožil záměr hotový.
Písmena již spřádají
svoje zášti osnovy,
lži a kruté nesmysly,
vymyšlené aféry.
To je lhář a novinář -
to je Charles Strawberry...
To je CHARLES STRAWBERRY!!

*

(Další chody budou následovat.)


Poznámky k tomuto příspěvku
Raimund (Občasný) - 24.5.2006 > Jo, je to jako Mácha prostřelenej Holmesovskou šuspajtlou u Verdunu.
<reagovat 
noa (Občasný) - 24.5.2006 > dobrá práce! - i když na mě jsou ty kontrasty možná až moc ostré...
<reagovat 
Kostka (Občasný) - 25.5.2006 > Raimund: nerozumím tomu roztomilýmu úsloví, ale mám z něho radost.
Noa: Ty tu jsi? Mám radost!

Akorát mi to rozlomilo některý verše, jak koukám. To nemám radost. Tak snažně jsem je tepal.
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 28.5.2006 > miláčku drahý, ale ty přece tý poezii... toooo... neee???:)
<reagovat 
Kostka (Občasný) - 28.5.2006 > ztratila: Tohle je parapoezie, a ještě k tomu tepaná. To je něco jinýho.
<reagovat 
ztratila (Občasný) - 29.5.2006 > TO JE MŮJ MOMENTÁLNÍ ŽIVOTNÍ POCIT: PARA TEPANÁ!
<reagovat 
zirael (Občasný) - 21.7.2006 >

já tam slyšim Erbena! a jak! už ten začátek je skvostnej:

Nehnutě proužek dýmu pne se,
nehnutým klidem drží rety
hořící kousek cigarety.


<reagovat 
ztratila (Občasný) - 21.7.2006 > to Mistra jistě dojme:)
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je jedna + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
(1) 2 3 4
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter