Monique

Necítil jsem se nikdy

Výjimečněji

Života dosti v žilách se kroutí

Nešťastný kdo bez tebe

Nešťastný stále se rmoutí

A kormoutí

Veselost zračí se v mé tváři

Ve všech nevyzpytatelných

Zákoutích jejích co září

V tmavém stínu

Zdalipak vzpomeneš si ještě

Pod pouliční tou lampou

Co krystalizuje kapky deště

Na mou ruku

Ač tisíckrát výjimečný tebou

Cítím se zcela pravidelně

Moje dlaně trochu mě zebou

Ale ve tvých tají

A pak

jen řekni Francisi

zda žebravý ten

oslík šedý

ztrápenější

než kára

kterou tahá

ten který nemůže

už

nemůže

štěstí má anebo nemá