Po vedrech se ochladilo a lidé vyrazili do lesa. Jak říkal starý Smotlacha, jsme národem houbařů. Když jsme viděli, jak z přelidněného lesa tahali domů plné košíky, přešla nás chuť na sbírání a vyrazili jsme se ženou na výlet. Auta byla ale všude a tak jsme šli dál od silnice. Naštěstí je ještědský hřeben pořádně velký. Po necelých 2 km už ale nikde nikdo. Vtom můj pohled padl na známou siluetu na okraji lesa. Že by zbyl alespoň jeden? Po vstupu do lesa se ale naskytl úchvatný pohled. Co oko dohlédlo, všude hřiby! Žádná jiná houba tam ani nebyla! Na ploše 30 x 30 m jsme jich našli 10 kilo. To jsme nezažili. Nejvíce jich bylo na místech, kde prosvítalo trochu světla. Byly i dál, ale to už bych těžko nesl.