Jen kopej, v kořenech kotníky, lýtka, klín

zaražený hluboko do dřeva kmene

tváře

se zazimujícíma očima upřenýma nahoru

Hlína se svíjí - v mezerách - hady

- jaro pod kameny

a dlažba vede

městem pod tvýma nohama - a není proč chápat kam jdeš

Když rozpočítávali - byla první

a byla druhá, byla bílá a byla černá

a tma a světlo a nahoře a dole a uvnitř a vně

Jíš a hluboko v obilí syčí jed

k jakémukoliv pohybu

není pro chápat proč jdeš

jen statik rozmotává místo

rozumění

Tak dobře - ještě jednou to řeknu - nemusíš chápat

- všechno se ti svine v tu pravou chvíli

v nit

vedoucí labyrintem

moci