RELATIVNÍ?

Tak málo času

na vše, o čem člověk neví, že chce,

na důležitá jistojistá rozhodnutí o ničem,

slepě věří svému hlasu, který skomírá v čistém děsu.

Taková spousta času

na vše, o čem člověk ví, že nechce,

na následky svých rozhodnutí o všem,

děsí se toho slepě sebevědomého silného hlasu.

Takové časy

kdy  člověk úpěnlivě prosí,

klečí sám před sebou, nabízí levný úplatek

a přitom už sám dopředu ví, že ho zkopnou ze schodů.

Takové časy

kdy člověk neúprosně stojí,

káže sám sobě, chytře prodává vysoké cíle

a přitom už čeká, až se smíchem uteče do dalšího patra.

Doba

o které se mu zdá

v tak černých snech, že už jsou bílé,

zůstane ležet na místě a smíří se s bílou nocí.

Doba

o které rád sní,

usmívá se spokojeností,

čeká až ho štěstí pohltí a rázně mu kráčí vstříc.

vteřiny

při nichž dává život,

plné radostných myšlenek a nadějí,

ty které ho nakonec vynesou až na samou mělčinu.

vteřiny

do kterých vkládá svůj život,

smrt je blízko a přesto je to je právě ten

okamžik, pro který stojí za to spadnout až na dno,

a na špinavé dlažbě umírat tou nejpomalejší a nejkrutější smrtí.