TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Sobota 1.6. Laura

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Kámen smyslu
Autor: Lei (Občasný) - publikováno 29.10.2006 (11:50:58)

Ondrej Kern (Občasný) - 30.10.2006 > Ahoj Lei, takže ujasněme si pro začátek, touhle kritikou nemám v žádném případě v úmyslu popichovat nebo dokonce prudit, takhle ji určitě nechápej. Myslím, že narážíme na zajímavou věc, která stojí za řeč: moje "kritické stanovisko" je, že to, co se běžně považuje za poetickou řeč-básnickou hantýrku (jinak řečeno i klišé, spojeno s tematikou/motivikou západů slunce, krvavých srdcí pravdy,lásky jako květiny, kamenů smyslu atp.) je naprosto vyprázdněné,nemá to obsah. Tím se neříká, že by básníci mohli upustit od podobných kruciálních témat, ale takový způsob "úpravy" dneska nemá co říct. Představa básnivosti ( čili "tenhle druh poetiky"), která je hojně rozšířena (obzvlášť v internetové tvorbě) a je podle mě právě to vyprázdněné, stojí na výrazivu a poetice konce 19.stol. a začátku 20. - Hálek, Sova, Vrchlický. Tehdy to ovšem mělo (i když to byl částečně pop a křivdím Sovovi) svou váhu, dneska ne. Nicméně v některých kruzích se to drží jako standard. (Je to takový zastydlý romantismus, něco jako když se v 90tých letech 19.století nechává Karl Klostrmann v českém vídeňském a vlasteneckém spolku romantického ražení čtyřicátých let překřtít na Chrudoše od Otavy.) A teď k Tvé básni: Ten první obraz je hezký, sice trochu konvenční asociace, ale jinak naprosto poctivý. Nad ním bych se vůbec nepozastavil. Ale dál - v něčem, co označuješ jako "kámen smyslu" (A zní to hluboce, ačkoli nevím, jestli si pod tím někdo něco představí. Mohlo by se na tohle téma udělat fórum.) a co jako "hledám" já (čtenář), se má proměnit-přetavit "cokoli". Technicky mi to přijde nemožné, obrazně nepředstavitelné a významově prázdné. (Sám to nechtěně glosuješ už tím výrazem "cokoli") Pokračuješ imperativem "jdi a poslouchej" a potom dál vedeš čtenáře obrazy, proti nimž nemůžu říct nic, než že se mi víceméně líbí. Ta jedna (podle mě) nešťastná sloka báseň dokonale shazuje, mizí původní asociace a ruší se směr k těm následujícím. To, že se čtenáři naordinuje, co dělá ("hledáš") a co má dělat ("jdi..."), působí násilně jak na básni, tak jejím příjemci. Formálně podobně (jsem pořád u téhle jedné sloky) se píše i v době, kterou jsem už zmínil. Nadto "kámen smyslu" upomíná na barokní alchymii, tak pěkně oživenou v módních okultismech 19. stol. V tomhle směru dál pak působí "deset sáhů"- jednak je to archaismus (básnické výrazivo) a jednak bez jakékoli souvislosti čtenář zírá na číslo 10, které působí jako nějaké zaklínadlo, jakési "desetkrát prázdno" - obrazem i tím, co si z toho čtenář může vzít. (A zas nechtěně glosuješ bezobsažnost verše). Oproti tomuhe (skvělá) metafora "dávného jako tátův nůž" působí jako z jiné planety. Moje kritika téhle sloky se týká jak formy ( především tvary sloves, nemyslím teď stavbu veršů,rýmy,metrum atp.) tak obsahu. Je otázka, jestli jediná sloka v jinak slušné básni má tak dalekosáhlý dopad na její celek. A to má. Tváříš se tu na totemu jako osoba učená, takže doufám, žes v tomhle duchu dostal odpověď. A ještě drobnost: V básních všechno znamená i to, co to znamená ve slovníku. S pozdravem Ondřej Kern

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Ondrej Kern

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + deset ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game