Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Samota
Autor: offinka (Občasný) - publikováno 18.1.2002 (00:51:17)
Samota


To jsem jednou stál v dešti, uprostřed silnice v úplné tmě, úplně sám. Lilo jako z konve. Přes brýle už jsem chvíli neviděl. Setrvával jsem na přerušované bílé čáře a hleděl do nebe, kde nebyla ani jedna hvězda, jen někde tam daleko, tam, kam mé oko nedohlédlo byl cípek měsíce, který dělal, že mě nechce znát.

Hvězdy byly nahrazeny lampami, které vytrvale klasicky bzučely, jako přerostlé včely. Lemovaly celou černou ulici, jakoby vytvářely nájezdovou plochu pro letadla. Čekal jsem, zda nějaké náhodou nepřiletí. A neletělo, a bylo to tak krásné, to teoretické ticho.
Všechny domy kolem spaly. Lidé, hvězdy, auta, ba i ta letadla odpočívala ve svých garážích, hangárech a postelích s nebesy. I moje milá zachumlaná v teplé peřině s plícemi plnými kouře dřímala a vůbec nevěděla, že jsem tam stál sám uprostřed cesty a myslel na její červené tváře a šípkové vlasy.
Rozhodl jsem se jít k blízké řece. Byla rozvodněná a zdeformovaná kapkami deště. Ryby jsem neviděl.Spíš jsem cítil jejich přítomnost. Asi spaly. Nechávaly se unášet proudem, zdálo se mi tenkrát, že nějak zlenivěly, tou nocí. Byly jako mrtvé, však s tím rozdílem, že neplavaly břichem vzhůru. Zhypnotizované, migrovaly ve velkých hejnech neznámo kam. A zrovna dnes.
Vyhrnul jsem si kalhoty, i boty jsem tehdy odhodil a narážel jsem do těch spících potvor a užíval si ten pocit. Opilý a agresivní. Blížilo se to bláznovství . . . ? Ano, to ta samota, která tím, že mě obklopovala, dodávala mi odvahu ukazovat si své pravé já. (konečně)
Připadal jsem si podvedený, jakoby mě Cháron zapomněl převést přes bájnou řeku Stix a já se musel sám dostat na druhý břeh. Pěšky, tou páchnoucí tmavou vodou. Vstříc neznámému budoucnu.
Dlouho to však netrvalo, ono vás to za chvíli přestane bavit, zima od nohou, to není nic příjemného. Vzdal jsem tohle nesmyslné putování v okamžiku, kdy mě zelená větvička snad stoletého, opravdu mohutného stromu šlehla do tváře.
Vypotácel jsem se z té bezejmenné řeky v místech, kde se naše město loučilo s okolním světem. Jen obrovské monumenty, elektrické sloupy se rozbíhaly z města do všech stran, aby se spojily v jednom místě. Tam soustředily veškerou svou zbylou energii, načerpaly novou a společně další den zas ovládly celé město. A já jsem tehdy viděl modré světlo kolem elektrických drátů. A pamatuji se, že mě to úplně konsternovalo a točila se mi hlava a podlamovaly se mi kolena … a za zády periferie. Domy a smutné tovární budovy. Urbanizace kontra industrializace. A nepřátelský kouř z komínů, které spaly, ale linuly. Fuj …!
Přede mnou se rozprostíral obrovský mrtvý lán pole. Mrtvý proto, že tam rostla jen tráva a pýr a vše živé v něm už dávno spalo. Polní myšky, křečci, křepelky, bažanti i zajíci zde našli svá útočiště.
Už jen poprchalo. Bylo mi tak krásně. Cítil jsem vůni mokré trávy, hledal jsem poslepu kokošku pastuší tobolku. Měl jsem hrozný hlad a myslel jsem si v tu chvíli, že jej tímto zastraším. Řekl jsem si tehdy nahlas: „Přece tady nebudeš tak stát?“ A nevím co mě to napadlo, ale rozběhl jsem se tím polem. A jako oživlý polní strašák, bosý, běžel jsem a běžel a hleděl vzhůru, hledal měsíc, který se na tomto velkém prostranství přede mnou už nemohl skrývat. Neuvěřitelná radost mnou proudila, tepala ve spáncích. Vyzrál jsem nad ním, nad měsícem neživým. Smál jsem se mu, ubožákovi, až mně tekly slzy. Měly chuť nedobrou, slanou a já, jak jsem to ucítil, přestal jsem se smát, ale pořád jsem běžel. Někdy jsem i narážel do kamenů, hrud seschlého bahna a sem tam se má noha setkala i s něčím teplým, živě se pohybujícím, chlupatým. Bylo to v tu chvíli strašně nepříjemné. Moc, moc nepříjemné je narazit do spícího polního zvířete.
A když se mně vám to tehdy stalo, to že jsem kopl do sysla, či co to bylo, měl jsem pocit, že mám zkažený celý zbytek noci (a k tomu ještě to „samotné“ ticho). Ale to jen do té doby, než mě běhání přestalo bavit, a já se ocitnul na okraji lesa. Byl mladý, jehličnatý, hezky voněl a tenké kmínky plápolaly ve větru, jako státní vlajky na prvního máje.
Mně se tam tenkrát vůbec nechtělo, a přece jsem tam šel, jelikož noc byla ještě „dívka“. A protože moje milá byla tu noc moc opilá a spala, takže bych stejně neměl kam jít. (A to jsme tenkrát pili z radosti a ne ze smutku.) Strach z toho lesa mi spoutával končetiny. Přesto, že nebylo slyšet ani výra, každou chvíli jsem čekal, že na mě z houští něco vyskočí. A neskočilo. A po chvíli mi zvyk dovolil zrychlit krok a došlo mi, že tady taky všichni spí. Nebo ne? Klekl jsem si tedy do měkkého jehličí a začal se v něm prohrabovat s nadějí, že najdu něco živého, nespícího. A nic. Učinil jsem tedy poslední pokus a vyšplhal jsem se na nejbližší nejvyšší strom a v korunách překrásné borovice hledal s nadějí v srdci nepodřimujícího živáčka. A myslíte, že jsem něco našel? Ne, ani atom nespící hmoty. Nebylo mi přáno.
A když jsem tam nahoře seděl ( jako Jeníček v pohádce O perníkové chaloupce) a díval se po světýlku směrem na město, přišlo mi, že …
…že naše město vypadá jako hřbitov těsně před Dušičkami, když ještě nehoří ani jedna svíčka. Hroby netrpělivě čekají, až zase přijde Někdo. Zamete, uklidí, zažehne a pomodlí se. Odejde. A zase za rok …

A tak je to někdy s vámi, lidi ! Jste jako ty hroby, co čekají na 2. Listopad, s tím rozdílem, že vy čekáte na slunce, až vám ráno paprskem prořízne víčka. Celý den, při práci, zábavě vás zahřívá a poskytuje světlo.Dodává energii unavenému organismu. A když se s vámi večer loučí, vy jako zhypnotizovaní poslušně uleháte do svých postelí. Jako ty hroby, co po svátcích zhasnou. Do zapomnění…

Probudil jsem se střízlivý v pozdních odpoledních hodinách (když slunce zašlo za obzor) na voňavé vysoké borovici kousek za městem. Bylo teplo a vypadalo to, že bude krásná hvězdnatá noc.
A byla.


Poznámky k tomuto příspěvku
Rezi (Občasný) - 18.1.2002 > Je poměrně obtížné zachovat čtenářovu pozornost při tak lyrickém textu, kdy je děj posunut na okraj, za popis krajiny, prostředí...
Myšlenka mě nějak nenadchla. Dělalo to na mě dojem "nemastnosti, neslanosti". Příliš mnoho byl a přímo přespříliš ukazovacích zájmen,ač jsou mnohde naprosto zbytečná.
Konkrétně pár příkladů.

Přes brýle už jsem chvíli neviděl. - Pokud hrdina neviděl delší čas přes brýle, je to špatně vyjádřeno, ale spíš je to zde ve smyslu občasnosti, takže by to mělo dle mého znít asi tak:
přes brýle už jsem chvílemi neviděl.

Byly jako mrtvé - zde bych doporučila jiné sloveso než byl, třeba zdály se nebo vypadaly atd..
Ano, to ta samota, která - zde jsou dvě ukazovací zájmena za sebou, takže buď uží to nebo ta. Dohromady působí strašně

ono vás to za chvíli přestane bavit, zima od nohou, to není nic příjemného - zde se dalo zájmenu to (druhému v pořadí) vyhnout - ono mě to za chvíli přestalo bavit, zima..., není nic příjemného

když se mně vám to tehdy stalo, to že jsem kopl do sysla, - zde by se dalo říct: když se mně tehdy stalo, že jsem kopl do sysla.

Jinak se mi líbil motiv dušiček a ten odstavec o nich...


Body: 1
<reagovat 
 Čtenář - 18.1.2002 > Rezi> zda se mi ze mas pred sebou nejaky koncept a snazis se to "mermomoci" nekam zaskatulkovat. Asi sem prestanu psat , protoze jsem netusila , ze nekdo v tom bude hledat nejake spisovatelske hodnoty.Nimrat se v tom a hledat chyby. Ale asi to tak ma byt,rada bych si neco precetla od tebe.At vim,jak se to ma delat :-)))!
S tim to mas pravdu ,ale jinak to rozhodne menit nebudu !
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + dvě ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter