Vážit a užívat

Věta, kterou náhodně vysloví stará sousedka zdola, když k ní na Silvestra přijdete pro vodu, dá sice spát, ale neodejde. Jde především o pořadí. Budeš se kochat neobyvatelností střech při pohledu z věže, nastupovat prostě do autobusu anebo přecházet z rvaného snu do rachotu bdění - věta tě neopustí. Budeš prodlužovat blaženou chvíli, dokud ji nepřeruší motor, který nevyzván startem znovu začne spalovat sám sebe. Nahlédneš do provaziště, poddáš se mlžnému spájení v chůzi po nebeských schodech nebo si vybavíš, rozptýlen pozorností, dřívější lehkost květinářství - ta věta zůstane.