|
pijeme spolu čaj z popela
a popel vidím ve tvých očích
zima je
ze snů mi na duši táhne
když odvaha šla spát
a do ticha
jen výkřiky kavárenských povalečů
v kavárně před branami smrti
před branami pekla
nasednout na vlak do jiného života
do jiného umírání
jde to tak snadno
jen ta odvaha, odvaha šla spát
budíš se do tmy s noční můrou
a pokorně se do ní vracíš
když jiná cesta
je mlhou zastřená
znovu a znovu škrtám zapalovačem
to světlo nestačí
to světlo bolí
tak ve studené tmě
dál usrkáváme z nařáplých hrnků popel
dál bijeme se pěstmi do očí
lepší je nevidět
zacpat si uši láskou
láskou si zacpat duši
| 
