Pluji tak vesmírným mořem, a vidím hvězdu, a další a další! Plná hrst planet, planetek, komet a hvězd! Hvězdy jsou krásné a velké kroniky vesmírného života. Viděli vše, slyšeli každý šepot ostatních. Září, protože musí zářit, vlastně nic jiného neumí.  Sice dávají život, ale umí ho i vzít! Některé nepřetržítě září už miliardy let, a proto pomalu usínají a usínají do hvězdného nebe. A předávají své příběhy dalším novým děťátkům hvězdám, které budou vyprávět další a další povídky a pověsti. Jsou jako zrnka písku na pláži. Nebo jako pecky v melounu či tmavé fleky na dalmatinovi. Jejich velmi moc, a však nikdo neví kolik, nikdo neví kde a nikdo ani neví proč. A to nás tak přitahuje, to magično, to tajemno  a ta jejich nespoutanost. Hvězdy nás lákají a svádí k pozorování jako tajuplné a svůdné orientální tanečnice svými ladnými pohyby a pohledy plné touhy a vášně…

   A kde se rodí hvězdy? Rodí se v mlhovinách, obrovských mračnech barevného prášku, které umělec rozhodil po temném plátně. Tam si hvězdy ustelou do nejměkčích peřinek.

A to je vše, vše o hvězdách, o obrovských obrech a hlídačích černých a nekonečných koutů vesmíru. J.