Každej den těším se na chvíle, kdy se smráká
pod rouškou tmy se tiše měním na zloděje
odkládám strach a rychle kradu jako straka
všechno, co žádají si naše obyčeje

Kdysi jsem okrad svoji mámu o iluze
jak jsem se domů vracel pravidelně k ránu
ve školách choval jsem se na její vkus drze
od sklenky nechával jsem fleky na piánu

A pak jsem začal loupit štěstí mezi těly
abych si mohl sepsat skvělou evidenci
armáda dívek ale strašně ráda velí
oni jsou plukovník a já byl odvedenci

Sbírám i radost, to je vždycky cenný zboží
v piksle mám úsměvy, co ztuhly mojí rukou
kolekce sarkasmu se bleskurychle množí
ironie je vždycky vítěz nad bazukou

Nedávno ukrad jsem si domů kousek citu
a dal ho vedle zbytku vášně pod peřinu
nad námi z jedný stěny malinkýho bytu
obraz mi připomínal dávnou kocovinu

Tak beru všechno zboží, od lásky až po naději
a zbytky toho tovaru mi doma hnijou
pod hrnce schovávám si vzpomínky, co podvádějí
do koše házím všechno, pro co lidi žijou