Chybí mi můj princ na černém koníčku,

co přinesl by mi kytičku a pak mě políbil,

můj princ s pihama ...

...a rukama tak krásnýma,

že na nich hlava usíná a starosti a problémy

skrz chmíří hlavy odbírá

S jizvama co vypráví

co můj princ doma vyvádí,

ty ostré stehy života - tak po nás, příjde potopa.

Ale my, ti s bójkama, co nám na stožárech visí,

my dostanem se z močálu,

že za světýlkem poplavem,

za večernici pomalu - co svítí v noci i svítí v den.

S hvězdami kolem rozsetých mně slábne dech a slábne cit,

ty pihy vesmíru se ztrácí

když odnesli lásku šedí ptáci,

teď zbývá už jen ta písnička co zavře truhlu

i víčka

a než se nadějem, tak usne i celá zem.