Zapálím Petrohrad

Až deštěm zavoní v ulicích prach,
já prásknu do bot bičem vlastní pozůstalosti.
Poběžím v Petrohrad napříč představám,
na rybím trhu vtáhnu chřípím smrad,
kterej mi bude vonět víc než klíny
pouličních poběhlic.

Na -tskym bulváru zapálim si žváro
vod posledního bezdomovce a budu hltat
všechny kouře jako kámoš Fjodor.

Vyleju petrolej z lamp a zapálím
to Péťovo hračkářství a jen stěží
hrábnu křižníkům do zasněžených stěžňů
svou nicotností.

Opeču koňský spekáčky pro anglicky hořící
manažery středních tříd a společně budem se smát
vlastní dokonalosti.

A najdu tu sekyru! - Slížu z oceli zločin.
Vrátím se (?)
naštípu ještě živý dřevo s výsměchem letokruhům,
rozdělám v krbu chtíč a tý urkajinský vysokoškolačce,
co u nás v ulici šlape, povím příběh Soni.
Počkám na slzy, zapijem je tequilou
a zůstane jen škleb, kterej mi bude připomínat,
abych už nikdy nečekal na kyselej déšť.