Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
	Dobrotivý Absurdistán Autor: romann (Občasný) - publikováno 11.7.2007 (14:19:20)

Jak jsem prožil normalizaci

Název Absurdistán je rozšířený, protože poměrně přesně vyjadřuje tragikomičnost normalizace, její paradoxy. Proč ale dobrotivý jako onen přihlouplý císař? Podle mého názoru na rozdíl od německé okupace, kde jsme byli výhledově určeni k odsunu či likvidaci nás sověti brali za vlastní, udělali si z nás satelit a kdyby nás chtěli zahrnout do svazu, jistě by je nikdo nezastavil.

Už se opět blíží výročí tzv. sametové revoluce. Byl to spíše happening oslavy toho, jak rychle se komunisté vzdali vedoucí úlohy, když přestali mít otevřenou podporu SSSR. Vzpomínky se budou vytrácet a za pár desetiletí si už nikdo nevzpomene jaké to bylo. Podobně jako nechápeme Rakousko-Uhersko, ani První republiku. Proto jsem napsal několik poznámek, postřehů ze zkušeností pro mladší. Prožil jsem prostředí zkolektivizované vesnice, malého a velkého města i Prahy, různé školy a zájmové kolektivy.

Jaké to tedy bylo? Je složité správně odpovědět a ještě těžší pochopit, co jsme neprožili. Rychlá a jednoduchá hodnocení o tom, jak to bylo hrozné, nelidské a ubohé nejsou přesná. Máme neustále snahu si vykládat dějiny podle svého, i husitství. Češi, jak bojují za náboženskou reformu je dnes nepochopitelná představa. Nechceme vidět pravdu - že lidé chtějí hlavně přežít a že si najdou cesty jak vykličkovat.

Co mi nejvíc vadilo? Asi propaganda a neodbornost řízení, to byla silná káva. Propaganda byla svou demagogičností podobná Protektorátu. S cestováním na Západ byl problém, i když příslib se dal občas sehnat.

Co se nejméně změnilo od té doby? Možná zevní životní styl mnoha lidí, i u mě se od osmdesátých let příliš nezměnil. Vždyť lidé jsou stále titíž! Co mě vede k takovým závěrům o normalizaci? Osobní zkušenost:

1/nikdo v mé rodině nebyl v té době režimem postižen. Byli takoví, ale nebylo jich mnoho.

2/nikdy jsem nepřišel do kontaktu s přesvědčeným komunistou, jen v propagandě. Nikdy mě netahali do KSČ či StB aj.

3/moje finanční životní úroveň se od osmdesátých let podstatně nezměnila

Jak vidím vývoj šedesátých až osmdesátých let

Krásná šedesátá léta byla v moderní době ojedinělým kulturním fenoménem. Velmi ovlivnila českou politiku, silně přidušenou sovětskými poradci a těmi nejuvědomělejšími demagogy. Nečekaná okupace byla trpkým, traumatickým koncem nadějí. Přitom měli pravdu, vývoj opravdu směřoval k demontáži socialismu, ale to si uvědomovalo jen málo lidí.

Ještě rok po okupaci to šlo, ale pak nám šlápli na krk a začala normalizace – návrat do vyjetých kolejí. To už jsem začal libereckou průmyslovku, ale měli jsme v podstatě od ní pokoj. Jediný aktivní komunista-učitel byl hlupák a ani se nám nepokoušel něco říkat.

Zato rodiče museli na prověrky, kde se jich ptali na Pražské jaro a na okupaci, tedy „bratskou pomoc“. Kdo se v v něm angažoval, byl s ním konec, ale v mé rodině takový případ nenastal. I členové komise se prý často snažili z toho nějak vybruslit, ale nálada ve společnosti klesla pod bod mrazu. Není pravda, že nás to zlomilo, jen jsme se stáhli víc do soukromí.

Moc dobře jsme si byli vědomi, že si Rusové své záměry bezohledně prosadí. Mysleli jsme si, že se jich už nikdy nezbavíme. O procesech jsme věděli.

Propaganda nás zasypávala nesmyslnou demagogií, naštěstí jsem už bez problémů poslouchal zahraniční vysílání (Hlas Ameriky), ale kupodivu jen jeden spolužák se k tomu přiznal a politiku jsme často probírali. Ale na VŠ už s nikým. O zahraničních zprávách se mluvilo jen s nejbližšími, ač to nebylo tak nebezpečné. Nezdá se mi však, že by je pravidelně většina poslouchala. Apolitičnost, to byl hlavní fenomén doby. Nechápali jsme to jako kolaboraci. Prostě se nedalo nic jiného dělat. Aktivní jsme byli hlavně doma a na chatě. Možnosti kulturněsportovního vyžití byly. Bez problémů jsem si nechal kopírovat duchovní literaturu, kterou nešlo koupit, scházeli jsme se na meditacích u ing.Vacka aj.

Až na Vysoké škole strojní jsme měli přednášky a zkoušky z marxismu. Dělali jsme si z přednášejících legraci, ani oni se nesnažili, patrně tomu sami nevěřili. Pamatuji se na vzorce o nadhodnotě.  Marně jsem upozorňoval, že jsou úplně nesmyslné. Vycházela šílená čísla a nikomu to nevadilo.

Horší to bylo s úrovní odbornosti. Stačí machři byli asi vyhození, o tom se mimochodem nikdy nemluvilo, a noví neměli zkušenosti, ale ani snahu nás něco naučit. Stěžoval jsem si, ale bylo to marné. Na průmyslovce nás naučili alespoň základy strojírenství, ale na VŠ bohužel nic.

Vyjádřil to jeden profesor když na nás křičel, že jsme inženýři na baterky a ty jsou vybité. Neřekl však to podstatné – nebyla to naše vina, ale jejich. Takže po pěti letech většina studentů nebyla schopna základní samostatné práce a ani je strojařina nezajímala. Vadilo mi to, ale byl jsem asi vyjímka. Šlo o to chodit za zkoušky tak dlouho, až se zkoušející obměkčil. Odešlo mnoho studentů, nervy jim selhaly. Co jsme se naučili, nebylo k ničemu. To předznamenalo další dobu.

Studenti na koleji snad ani neměli nějaké mimoškolní aktivity, vyjma piva. Ti co dojížděli na tom byli lépe. Že by se někdo zajímal o politiku, to nikdo. I SSM byla spíš pro legraci. Nesnažil se nás ovlivnit. Pamatuji jen jeden případ, kdy o cosi šlo. Zaručili jsme se na schůzi za kohosi a když jsem se ptal oč jde, řekli mi jen, že všechna obvinění byla vykonstruována.

Uvažoval jsem už tehdy o emigraci, ale nedali mi doporučení na žádost o příslib. Jinak si nemohu stěžovat, mé mimoškolní aktivity byly velké, zejména polovojenský aeroklub Svazarmu, kde byla výborná parta. Ani zde nás nikdo nepřesvědčoval, jen Bezpečnost vyřazovala část zájemců. Problém byl hlavně se sovětským letištěm, které nás velmi omezovalo v létání. Dbalo se hlavně na důkladný výcvik, na výkonné létání už tolik ne.

Roční vojenská služba byla opět v režii Absurdistánu. Tam jsme teprve poznali, zač je toho loket a s kým vlastně v republice žijeme. Že bychom měli s kapitalisty bojovat bylo nemyslitelné. Brali jsme je vždy jako přátele, obdivovali jsme je vzdor propagandě. Ale ani na vojně žádní přesvědčení komunisté nebyli. Ale námi opravené Migy nepadaly, prostě vše nějak nepochopitelně fungovalo, to byl všeobecný paradox. Hospodářství totiž stálo na lidech vychovaných k důkladnosti První republikou.

Přesvědčení komunisté nebyli pochopitelně ani ve výzkumném strojírenském ústavu, kam jsem v roce 1980 nastoupil. Nikdo se tam nepředřel. Panovala velmi přátelská atmosféra, však také propagandisté po straně  říkali, že výzkumáky jsou baštou reakce. Mnoho lidí emigovalo, bez vyjímky jsme jim drželi palce a obdivovali jejich odvahu.

Mnoho lidí mělo příbuzné v zahraničí a měli bony, za které se dalo mnohé těžce dostupné sehnat. Ostatní si je o nich museli kupovat, to byla povedená legrace. Východní techniku jsme nebrali vážně. Západní techniku jsme obdivovali a snažili se ji využít ve vývoji, ovšem často diletantsky, i když to bylo myšleno dobře. Neúspěchy se neřešily ani v propagandě ani mimo ní. Fiaty, holicí strojky aj. se vyráběly i na východě pod jinými názvy a nikdo se tomu nedivil.

Jen velmi málo lidí otevřeně říkalo, že žijeme z podstaty. Že císař je nahý bylo úplné tabu. Nic nového, to začalo už dávno před normalizací.

Nebyl úplný nedostatek, peněz bylo sice víc než zboží, muselo se někdy shánět delší dobu. Kupodivu se sehnalo všechno. Strach z režimu nebyl moc vidět, existovala pevná nepsaná smlouva mezi státem a občany – Vy nebudete dělat problémy a my přimhouříme oči. Ani o práci se nikdo nebál, volných míst bylo dost. Život plynul klidně, až moc. Jen držet linii, nevyčuhovat z řady. Velkou nespokojenost jsem však necítil. Křesťanství také moc netáhlo, ateismus byl velmi silný. Pamatuji mnohaleté přátelské soužití komunisty a sekretářky – adventistky. Nikdo se tomu nedivil. Apolitická pasivita, to bylo náboženství malého národa Čechů. Ani o obecní problémy jsme se nestarali. Vždy se čekalo, že to stát vyřeší.

Do KSČ vstupovali paradoxně ti nejaktivnější. Věděli, že jinak kariéra nebude. Ostatní jim to měli za zlé, ale oni se snažili si je udobřit.

Režim mohl fungovat jen při uvědomělosti. Stále o ní mluvil, ale byl jí trvalý nedostatek, ať se propaganda snažila jak mohla. Lidé režim neměli rádi. Tím byl odsouzen k postupnému zániku. Dělalo se jen tolik, kolik bylo nevyhnutně nutné.

Byl jsem dvakrát na stáži na Generálním ředitelství, kolega i na ministerstvu. Hrůza. Čím výš organizace byla, tím vyšší absurdity projevovala a ještě zhoršovala situaci. Vydával se sice dobrý časopis Moderní řízení, ale praxe byla zoufalá. Za všeobecného potlesku režimu zastarávání překotně rostlo. Soubory opatření byly k ničemu. Stát byl špatný hospodář.

Často jsem si říkal, že takové hospodářství se musí zákonitě zhroutit. Problémy s nedostatkem energie a pracovních sil nastaly už v r.1977, kdy celou školu poslali na brigádu, kde jsme prvně zaslechli o chartistech. Obdivovali jsme je pro jejich odvahu postavit se proti gigantické mašinérii zvůle. Přidat se k nim bylo však nepředstavitelné. Koncem osmdesátých let se začala projevovat finanční krize, stát neměl peníze.

Sledovali jsme perestrojku i nechuť KSČ ke změnám. Vše šlo však setrvačností dál, i když někteří, co poslouchali zahraniční vysílání, na shromáždění začali chodit. Jen málokdo však tušil, že tak rychle změna proběhne.

Celý odpor proti režimu byl jen v náznacích, všeobecně a otevřeně vypukl až při „úmrtí studenta Šmída“ na demonstraci. I ta původně měla vypadat jinak, podle zpráv měla dojít na ulici Politických vězňů, čekal jsem tehdy na Karláku na ně marně.

Komunismus jako smyšlenka

Připadá mi, jakoby celá ideologie byla pouhou úlitbou, obětí podivným bohům. Formálně se cosi dělalo, ale vážně to z těch, co jsem znal nikdo nebral. Jen hromadné sdělovací prostředky neustále unisimo hlasitě vykřikovaly, jak je u nás budování komunismu daleko, ač byl vidět jen opak. Bylo v tom hodně zvláštního pokrytectví.

Komunisté vlastně nikdy nepochopili zákonitosti společnosti. Jsou zaslepeni naivními názory na to, jak by se dala zlepšit, aniž by poznali, že je taková, jaký je člověk, vždy rozporná. Stát je však obrazem občana.

Komunismus a reálný socialismus je vlastně zfušované náboženství. Rovněž naivním sociálním inženýrstvím, protože se problémy společnosti jsou řešeny direktivně. Něco takového může fungovat v klášteře či kibucu, ale jen na základě dobrovolnosti.

Komunisté říkali, že lidi přesvědčí, ale mohli dosáhnout jen opaku. Lidé nejsou stejní a na diktaturu kohosi vydávajícího se za dělnickou třídu nejsou zvědaví. To chápali Češi už koncem šedesátých let, ale Rusové až o dvacet let později. Trvalo to vlastně velmi dlouho a jen to dokazuje, jak velkou moc má iluze, naivní přání. Češi byli vždy sociální a rovnostářští, to propagandě nahrávalo. Ryze prokapitalistické myšlení nepamatuji u nikoho.

Ideologie na druhé straně zdůrazňovala odpovědnost vůči kolektivu, tím bránila bezohlednosti a chamtivosti. Vztahy mezi lidmi nebyly špatné. Kradlo se, ale v malém. Kriminalita byla dosti nízká. Povinnou pracovní povinností se zabránilo sociálně nepřizpůsobivým v devastaci. Že by někdo žebral, to jsem neviděl.

Poznámky k tomuto příspěvku

Natasha_ (Občasný) - 11.7.2007 > Už dlouho jsem nečetla tak plytký, nesouvislý a nikam nevedoucí text. A Tvoje smířlivost (či jak to nazvat) vůči normalizaci? Myslím, že můžeš být rád, že většina čtenářů Totemu patří k mladším. Kdo ze starších tu dobu neprožil v ulitě a se zacpanýma ušima, tj. kdo si nemyslí, "že to vlastě byla pohoda a nikomu nic nehrozilo", musel by při čtení tohoto textu skřípat zuby :/ Body: 1 <reagovat

Max Bubakoff (Občasný) - 11.7.2007 > dobrotivý bože... <reagovat

opožděné zrcadlo (Občasný) - 11.7.2007 > maso. nečekalo bych, že takový veleduch, jako je romann, bude tak nechutný měšťácký konformista. nehledě na strašidelnou kompostici a štýl. já jsem o nějakých tiplo bych dvacet let mladší a znám věřící komunisty a znalo jsem je už tenkrát. nejsi ty náhodou estébák? <reagovat

romann (Občasný) - 12.7.2007 > chtěl bych vás vidět tehdy, přátelé :-) Prostě jsem napsal pár poznámek ne o sobě, mě se z tehdejší propagandy zvedal žaludek, proto mě do strany nezvali, ale o ostatních. Zrovna tak se mylně říká, jak jsme trpěli za Rakouska. Zase jak kdo. Prostě máme neustále snahu si vykládat dějiny podle svého, i husitství. Nechceme vidět pravdu - že lidé chtějí hlavně přežít a že si najdou cesty jak vykličkovat. Estébák opravdu nejsem, ostatně se to dá snadno dokázat. Věřící komunisté snad kolem mě byli, ale nikdo mě nikdy neoslovil. Třeba jako jehovisti nebo mormoni. Nesouvislý je text hlavně proto, že ještě není hotov, ale trochu ho učesám. <reagovat

opožděné zrcadlo (Občasný) - 12.7.2007 > romann> učeš, ono to má fakt cenu, i když mně se to nelíbí. <reagovat

romann (Občasný) - 12.7.2007 > trochu jsem to srovnal, ale u mě je to na etapy. Nelíbí? Mě se to tehdy také nelíbilo. Ale prober to s někým, kdo to zažil a uvidíš, že je to dost věrné. <reagovat

opožděné zrcadlo (Občasný) - 12.7.2007 > nu, už to na pohled vypadá jinak; ale podívám se na to až bude čas. <reagovat

ztratila (Stálý) - 12.7.2007 > Ať už jsi chtěl říct cokoli o čemkoli – tenhle text pro mě fatálně sráží absolutní nesouvislost a nesrozumitelnost. Vůbec jsem nepochopila, oč ti šlo. Asi to z tebe prostě muselo ven. Obhajovals sovětskou okupaci jako “dobrotivou” – a následně jsi vyjmenoval i některé její aspekty – asi jako žena, promlouvající o svém hodném manželovi, který ji sice nepouští mezi lidi, občas ji propleskne a souloží s ní dle vlastního uvážení bez ohledu na její názor – ale zas má pravidelnou stravu a kde spát… Dějiny každodennosti a přímá svědectví obyčejných smrtelníků o době, kterou zažili, jsou moc prima. Ale je třeba jim dát nějaký řád. Možná by ti v tomhle smyslu byla užitečná knížka Arnošta Hermana Nad městem zářily hvězdy, protože tohle o jiné době zvládl velice podrobně a plasticky. Není to žádný literární skvost, ale jako výpověď to je velmi dobré a přístupné. Stejně jako peří i mě překvapilo, jak přízemně a vlastně maloměšťácky se tu ty, člověk esoterický, prezentuješ. Zaujala mě logika – nic moc špatnýho se nedělo, protože nikomu v mým okolí se nic moc špatnýho nedělo. Přiznáš pár perzekuovaných, k nimž se ale “nešlo přidat” – a pak zmíníš ten zbytek, nucený prožít podstatnou část života v přetvářce. – Připomíná mi to jeden osobní zážitek, vlastně velice banální. – V roce 1989 mi bylo 9 a mému bratrovi o rok víc. A už tehdy - možná i o chvíli dřív - mému otci v podniku vyhrožovali, že pokud chce, abychom studovali, ať počítá s tím, že bude muset do strany. Tomu se u vás říká dobrotivost? U nás ne. Někdy i vysloveně manipuluješ skutečností. Možná nechtěně, prostě vidíš pořád jako před dvaceti lety jen ta svoje humna, kde se nic nezměnilo. My ostatní se jinak oblékáme, jinak jíme, jinak bydlíme, nakupujeme, jinak trávíme volný čas, jinak si budujeme kariéru a rodinný život. <reagovat

romann (Občasný) - 12.7.2007 > děláš si srandu? já že obhajoval okupaci? Asi jsi četla jiný článek. I moje babička musela do strany, aby mohla dělat u lisu a na schůzích spala, nikomu to nevadilo. Přesto se do s německou okupací srovnat nedalo, to snad uznáš. Že je nyní vše jinak? Není, na rozdíl od tebe jsem zažil ta léta. To se jen tak lidem zdá. Ale i to je ezoterika. BTW- ráno jsem zase viděl u tranvaje na Pavláku špinavého bezdomovce se zakrváceným obličejem. Smrděl na dálku. Byl bos a třásl se zimou. Určitě má zápal plic a brzo umře. To by se tehdy nestalo, strčili by ho do ústavu. Řekneš- je to jeho volba, ale má tak vygumovanou hlavu, že nemůžeš od něj nic rozumného čekat. <reagovat

ztratila (Stálý) - 12.7.2007 > Ne, romanne, nečetla jsem jiný článek, ale tuhle tvoji volovinu. Necítím se dostatečně kompetentní ke srovnání obou režimů – ale oba byly totalitní. A říkám si, lze rozeznávat totalitu horší a snesitelnou? Nezůstávají obě provždy stále… totalitami? Jako bys měl patent na osmdesátá léta. Já myslím, z vlastní zkušenosti i studia, že se životní styl změnil významně. Napsala jsem ti i oblasti, ve kterých se tak stalo, napadají mě takové břitké příklady jako jídlo (dnes jíme přece jen o něco zdravěji a rozhodně pestřeji, srovnej třeba nabídku ovoce a zeleniny v obchodech), depilace (co by ti asi řekl chlápek v roce 1985, kdybys mu doporučil, že by si měl vyholit podpaží? Kam by tě poslal, co myslíš?), zakládání rodiny (tehdy vdávat se v 25 bylo pozdě, dnes se z nejrůznějších důvodů posouvá na ještě pozdější dobu). <reagovat

romann (Občasný) - 12.7.2007 > ztratila-a kde tam píšu, že schvaluji okupaci? Samozřejmě, že je NUTNÉ srovnávat totality, Rakousko-Uhersko bylo také totalitou. Patent na ta léta nemám, každý se k nim může vyjadřovat co zažil. Říkáš strava a depilátor? Není to banalita? Kdo chtěl jíst zdravě, mohl. Mě spíš vadí ti páchnoucí sociální trosky kolem, to dřív vážně nebylo. A ty hrozné filmy plné násilí v televizi a bulvarizace všeho... BTW- a co je toto vše včetně německé okupace proti totalitě v sedmdesátých letech v Kambodži? V tradičně budhistické zemi pod vedením bývalého mnicha, vystudovaného na Západě a mistra šachu byly ve jménu rudé revoluce umučeny dva miliony lidí, tedy třetina. I toho je schopen homo sapiens sapiens... <reagovat

ztratila (Stálý) - 12.7.2007 > Pro někoho je to banalita, pro někoho součást životního stylu.   Ale já s tebou nechci o ničem diskutovat, tak bych to tímhle s dovolením uzavřela. <reagovat

jiri-jirik (Občasný) - 12.7.2007 > No to je radosti. Kuba tě neláká ?? <reagovat

romann (Občasný) - 12.7.2007 > jiri- je to jako o mystice. Zase říkám, že asi mluvím čínsky. Proč by mne měla lákat Kuba? Jsem pro pluralitu, měly by existovat VŠEOBECNĚ využívané alternativní paralelní kultury. Něco jako byly kláštery a kibucy. Proč ale upadají, proč je většina zglajchšaltuje? <reagovat

jiri-jirik (Občasný) - 13.7.2007 > romann> Nutíš mě souhlasit s kejvajícím vocasem, což se mi nelíbí. Ztratila má pravdu, totalita je totalita a žádný její srovnání s něčím, na tom nic nezmění. Jestli byl větší kokot Hitler, Stalin nebo Husák to je fuk, bo nám kolem krku utahovali jednu smyčku. K těm klášterům, mě bohatě stačí státní omezení mojí svobody, nevidím ani jen maličkej důvod strkat rypák do dalšího chomoutu. <reagovat

jiri-jirik (Občasný) - 13.7.2007 > Totalita peněz - jistě, přeneseně se to tak nazvat dá, ale peníze, to není člověk. <reagovat

romann (Občasný) - 13.7.2007 > jiri-kdes vyčetl, že někoho nutím?? Není totalita peněz a moci také totalitou? Myslíš, že by anarchisté neudělali totalitu? Úplná svoboda nikdy neexistovala, ani nemůže. A nenutím strkat rypák do chomoutu, naopak umožnit, aby si každý našel prostředí, jež mu dokonale vyhovuje, je mu podobné. Příště budu fakt psát v čínštině, vyjde to nastejno. <reagovat

opožděné zrcadlo (Občasný) - 13.7.2007 > romann> Umíš čínsky? Resp. – kdybys to napsal česky, měl bys to jednoduší. Muhehe. <reagovat

romann (Občasný) - 13.7.2007 > Jiřík- a oč šlo komunistům? O moc a ty peníze přinášejí také Peří- neumím, ale to vůbec nevadí :-) Mohu si ji vymyslet A kde jsem to nenapsal česky? <reagovat

čtenář Jolly Roger - 19.7.2007 > Je mi 42, normalizaci jsem zažil a rozhodně na ni nevzpomínám jako na dobrotivý Absurdistán. S něčím souhlasím, ale s větou "vztahy mezi lidmi nebyly špatné", naprosto vůbec. To už si nepamatujete na ty udavače, milicionáře, uliční výbory, pomocné stráže, kádrováky a vůbec hovada, jejichž obličeje jakoby vystoupily z obrazů Hieronyma Bosche. Byla to pěkná doba temna a vymývání mozků. U člověka, který se zajímá o duchovno, bych nečekal uvažování jako u chlapů v hospodě, vzpomínajících na vojenská léta, jako na dobu veselých historek a ty špatné, tvořící 90 procent jejich zážitků, vytěsnili z paměti. Čest práci a světu mír, soudruhu :-) <reagovat

romann (Občasný) - 19.7.2007 > Rogere- V mém okolí "udavače, milicionáře, uliční výbory, pomocné stráže, kádrováky" nebyli. Možná to záleží na tom, kde člověk byl. Nevím, jestli na mě někdo donášel. Vztahy byly podobné dnešním, tedy u mě. Vymývání mozků sice bylo, ale jaksi se jim to nedařilo, nebrali jsme je vážně. Na vojenské časy ani na normalizaci ovšem v dobrém nevzpomínám, to snad píšu česky dost jasně. Před pár dny byl pořad z té doby, musel jsem se tomu newspeaku smát, to byly kecy... Ovšem ten dnešní bulvár, to tedy není má parketa... BTW- duchovní člověk hlavně musí dbát o Pravdu i kdyby bolela, ne o mýty, iluze. <reagovat

čtenář Jolly Roger - 19.7.2007 > S poslední větou samozřejmě souhlasím. Jen nemám rád vzpomínání, jak vlastně za těch komunistů nebylo špatně. Protože bylo a jsem rád, že je ta doba pryč. I když..... Bulvár nijak nemusím, ale pokládám ho za mravnější než Rudé Právo nebo Haló noviny.... Mějte se fajn. FACE DEATH :-) <reagovat

romann (Občasný) - 20.7.2007 > Problém je v tom, že nečtete článek podrobně a pak polemizujete s představou, kterou jste si o něm vytvořili. Neříkám, že to bylo dobré, ale nešlo to srovnat s německou okupací a tím míň s revolucí v Kambodži. Ale už vidím, jak se ta doba bude pokroucet, protože se překrucuje všechno. Toť má zkušenost. A to, že jsme vůbec schopni něčeho takového. mě pohání, abych přešel do vyspělejší civilizace. <reagovat

opožděné zrcadlo (Občasný) - 20.7.2007 > Připusť ale taky, Romanne, že naše čtení je v první řadě ovlivněno nejen našimi nedokonalými mozky, ale taky tím (a podle mě zejména tím), žes to prostě neobratně napsal. <reagovat

čtenář Jolly Roger - 20.7.2007 > Nevím o nikom kromě Vás, kdo by srovnával zahnívající bahno normalizace s opravdovou genocidou v Kambodži nebo německou okupací. Přeji šťastnou cestu do vyspělejší civilizace, ale aby jste dříve nesetkal s týpky jako kontaktér Ivo A. Benda, kteří jsou blíž psychiatrické léčebně než vesmírným flotilám..... <reagovat

romann (Občasný) - 20.7.2007 > Peří- asi nejsem spisovatel :-) To vyplývá z výše uvedeného životopisu. Roger- tady také byla přece rudá revoluce a okupace v jednom, ne? A Benda mi nevadí, dělá jak nejlíp umí. Třeba s chybami, ale aspoň něco. Já také moc nerozumím compu a to u něj sedím už 27 let :-) Ale neboj, čára už je nakreslena a Bůh nemá protivníka. Co si nadefinuje, to má. Nejen Budiž světlo... <reagovat

čtenář Jolly Roger - 24.7.2007 > Ivo A. Benda i Rudé Právo jsou pro mě na skoro stejné úrovni, žvaní naprosté kraviny a oblbují masy. Ale každému podle jeho vkusu :-) <reagovat

romann (Občasný) - 24.7.2007 > Rogere - nezapomeň, kolik lidí komunismu věřilo a věří. Dělej komunikaci s intuicí či Bohem (či Plejáďanisty) po svém a máš to nejlepší :-) Mohu doporučit. <reagovat

Arid (Občasný) - 26.7.2007 > Díky, že jsi se s námi podělil o svou zkušenost z časů komunismu. Asi to myslíš dobře, ale daleko lepší by bylo, kdyby ses s námi třeba podělil o nějaký kontrétní životní zážitek a nepouštěl se do tak složitých "analýz," které jsou poněkud chudé duchem. Budeme-li to prostě brát jako zpověď, pak vzniká dojem, jakobys ty celou dobu stál nějak mimo a nyní si nad tím myješ ruce. Jako kdybys neměl sám žádnou odpovědnost. Na mě to působí jako zpověď člověka, který je bohužel nevědomky produktem mašinerie minulého režimu a sám tuto skutečnost, v bezelstné naivitě nebo svatouškovském a všeználkovském pokrytectví, NENAHLÍŽÍ. To je velice smutné ponaučení, které z tvé výpovědi plyne, protože nic jiného (co bych už nevěděl) jsem se v podstatě nezdozvěděl. <reagovat

romann (Občasný) - 27.7.2007 > To je důkaz toho, Aride, že jsi nepochopil oč mi šlo. Prostě popsat na mém případě, který se zvlášť nelišil od většiny ostatních, co to byla normalizace. To byla OKUPACE Prostě shrnutí řady události dvaceti let. Už je mi jasné, že je to stejně marné. Každý mlaďoch si myslí, že ví jak to bylo. Je sice mimo, ale nikomu to nevadí. Podobně by se dalo napsat o životě v různých místech a časech zlých a dobrých. Vždyť i o šedesátých letech nikdo mladý už moc neví. Je tu i jeden můj článek o nich. Prostě povrchnost vítězí, viz bulvarizace všeho, všeho... Říkáš odpovědnost? To jako že jsem se měl přidat k chartě? Nikoho z nich jsem nikdy osobně nepoznal. Ty bys to zkusil? Chtěl bych tě vidět!! Je moc dobře, že jsem to neudělal, podívej jak dopadli, jsou out a víš proč? <reagovat

Arid (Občasný) - 29.7.2007 > Domnívám se že nemám povrchní nebo bulvární přístup k historii. Jak už bylo řečeno: jestliže více lidí nepochopilo, oč ti šlo, pak můžet být chyba v tom, že to nebylo sděleno dost jasně a srozumitelně. 60. léta mě zajímají a fascinují a rád si přeču tvůj článek. Jestli bych se přidal k chartě, nevím, zrovna tak nevím, jestli bych třeba emigroval, zřejmě by to záviselo na mé životní situaci. Je určitě daleko snažší říct, že bych tehdy byl v opozici k režimu, ale poctivě musím přiznat, že "nevím", proto nikoho nechci soudit. Jen jsem vyjadřoval dojem, pocit, který ve mně tvůj článek vyvolal a na to mám, jako čtenář právo. Ber to tak - jako sebereflexi. <reagovat

romann (Občasný) - 30.7.2007 > Arid- jak vidím kolem sebe poušť bulvární povrchnosti, nedělám si naději, že někdo pochopí co jsem napsal. Když klikneš na moje jméno, článek o 60.letech najdeš. Kdo ale nezažil, nepochopí, jako nepochopím 1.republiku ani okupaci Němci... <reagovat

čtenář Preacher - 30.7.2007 > Tak takto prožilo normalizaci 8 lidí z 10 ti. Co tím chtěl básník říct? <reagovat

romann (Občasný) - 30.7.2007 > i to je v článku. Aby si mladí nemysleli, jaká to byla tragická nesvoboda a hrůůůza k nepřežití. Něco jako německá okupace či kambodžská rudá revoluce. <reagovat

Zrušit obrázky    Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku <jméno   e-mail> Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + šest ?