TOTální E Magazín

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

odpolední příběh z jiné strany
Autor: .......... (Občasný) - publikováno 22.7.2007 (15:11:16)

Pohanská Litva

která jako poslední v Evropě

až do čtrnáctého století se nesmířila

s patriarchou křesťanství

- je to znát.

Hluboká jezera a borové lesy

kterým do toho nikdo nekecá

Truhlář je dřevořezbář

Vysekal tě

jako ženu

Poznámky k tomuto příspěvku

Arid (Občasný) - 24.7.2007 > Srdce Litvana by zřejmě potěšila. A tebe očividně Litva upoutala, nicméně tvůj dojem není čtenáři sdělen silně a opravdově. Je to jako z učebnice dějepisu. Nedává příliš smysl sdělení, že právě hluboké jezery a lesy, "kterým do toho nikdo nekecá" jsou známkou historického faktu, že Litva zůstala pohanská až do 14.století a nesmířila se s patriarchou křesťanství. Přitom samozřejmě čtenář ví, co máš na mysli: pohanský vzdor a hrdost staré země. Ale třeba by to šlo říci i lépe? Každopádně bych zkrátil první část. "Že do toho lesům nikdo nekecá" je trochu komická a suše-brutální přírodní metafora, která neevokuje zrovna slavnostní starobylou atmosféru. Posední sloka je určitě lepší, nicméně příliš nepřekračuje klišé, které jsme už kolikrát slyšeli v jiných básních o ženách, o zemích a o přírodě.		Body: 3

		<reagovat

	.......... (Občasný) - 24.7.2007 > Arid> patří to k té minulé básni - ale tím se nevyvlíkám ze Tvých slov o mém textu - asi to tak bude :) - když to tak jako čtenář vidíš - tak minimálně pro Tebe, každopádně Ď! P.S. jestli poslední sloka nepřekračuje klišé, tak to fakt neumím a nechci posuzovat - vztahuje se ke dřevěné soše, která obě básně uvozuje, která mi evokovala nějakou vnitřní podobu Litvy a dál souvisí s mým známým, se kterým jsme měli na tohle téma velmi zajímavou debatu a který je truhlář - dřevořezbář - takže pokud to vypsdá jako klišé... :) - má to naprosto kankrétní jasný obsah. Ale zase díky za zpětnou vazbu, samozřejmě:)

		<reagovat

Arid (Občasný) - 24.7.2007 > mě je blízký styl, který evokuje atmosféru nějakého místa, doby, krajiny... jde o to, že někdy ten, kdo čte cos napsal(a), se pěkne naladí na tvé dojmy, jindy se musí víc snažit, musí se k těm dojmům trochu proprat a dopracovat si je ve své fantazii, zatímco některé básně člověka strhnou, a člověk neví jak a proč - a pak "je to ono." Čili báseň, vytesaná do skály, působí stovky let po tvé smrti. Je silná a nikdo ji nemusí vysvětlovat, podpírat, obhajovat. Právě jako ta dřevěná socha, o které mluvíš.

		<reagovat

	.......... (Občasný) - 24.7.2007 > Arid> když mně se stejně jako kamenné nebo dřevěné sochy líbí i lehké vodové obrázky... píšeš o dvojici - Animus/Anima - přijde mi, že zrovna Tobě bych tohle vysvětlovat nemusela:)

		<reagovat

Arid (Občasný) - 24.7.2007 > ano, mě se také líbí lehké vodové obrázky. ale je tu napsáno, že "autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku" :-)

		<reagovat

	.......... (Občasný) - 24.7.2007 > Arid> no dyť - ale snad taky k tý hlubší kritice můžu říct své, ne?:)

		<reagovat

Arid (Občasný) - 24.7.2007 > no dyť řikáš a normálně o tom tentononc, kecáme, ne? :))

		<reagovat

	.......... (Občasný) - 24.7.2007 > Arid> no:) teda já bych to vyjádřila nějak jako "zasvěceně promlouváme" - to zní líp:)) kdyby to nebylo zrovna v téhle básni:)

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je osm + šest ?