když svět se začne jinak dělit
radost pryč a smutek sem
co zimy tenkrát neuměly
nahou kůru hladit směly
dnes tě studí za pasem

a prší ti to nejen z očí
stromy že svůj ztrácí tvar
lepší zůstat pod úbočím
než si smutnit k výšinám

bez tebe to zkrátka není
tak jak ve dvou k ránu bývá
polštář s ústy když ti splývá
v nedočkavém rozednění