NENÁSLEDUJ MNE!

Kráčím po světě

a ty za mnou.

Toužím po odvetě,

proto tvé iluze padnou.

Sněhová bouře zahladí naše stopy,

jako stín jdeš za mnou stále.

Má duše je plna mrazivé zloby,

proto mě nech být, ať nemáš namále.

Neboť já v temnotách často kráčím

a nejen tam,

svůj úděl za sebou vláčím.

Svíravý pocit, jaký teď máš, dobře znám.

Přemýšlíš, proč chodím na ta místa,

kde se lidská srdce trápí.

Avšak věř mi dozajista,

že mě smutek nikdy nepřekvapí.

Nezůstávej, prosím, se mnou v krajinách lidského stresu,

poněvadž plakat budeš jako malý kluk.

Já pohled na tebe, věř mi, snesu,

ale nechci vidět, jak se na tebe vrhne shluk

temných stínů, které obavy neznají,

vlastně ani smrt, ani zkázu

a přání poslední se neptají,

pak tě strhnou ze srázu.

Půjdeš-li se mnou, skončíš špatně.

Nadobro skončí tvá cesta.

Padneš na kolena, budeš na dně,

 neschopen se vrátit zpět do města.

Zůstaň tedy ve světle,

abys dožil déle.

Já už půjdu kousek vedle,

tam, kde štěstí nezavítá, tam, kde je mi skvěle.