|
že láska po úplňku neubývá
tvrdilas a hmota která číhá okamžiky stavů
tvá slova nepotvrzuje ani se neomlouvá
zadarmo slov --- nových myšlenek
dál ze tvých očí luna neubývá
už vidím kudy zlé se propasti dmou
a v kterém úvalu se nepřitulí
odvaha co nabytá je tmou
kde nevidět je do tvých lun a vůlí
jsem rozhodnut se provonět skrz neslazenou kávu
a podepsat i smrt všech zNavenek
až k ránu --- zaspím svá nedů… tkliva
další noc bude přežitá
až z toho přesvědčení úsvit prosvítá
svůj navždy dobrý den --- rozhodně sporná realita --- ze mě
| 
