V černé nicotě

Zablýsklo se

Z nehnity stala se hmota

Zářící energie

Čirá zář v okolní tmě

Náhlý žár v chladném prostoru

Toť nově vzniklá hvězda

Má se čile

Září štěstím

Možná i touhou

Září, aby šla vidět

Aby si jí někdo všiml

Jenže svítí zbytečně,

neboť si jí nikdo nevšímá

Její svit totiž zastiňuje jiný svit

Svit jiných hvězd,

které jí zabránily…

Zabránily ve výjimečnosti své

A tak je sama

A přece uprostřed ostatních

Vybuchuje

Najednou si každý všímá

Ve svém konci předčila

svou velikost

Oslepuje kdekoho,

i ty, co zapomněli

Zničeny jsou její sny

Zbortila se přítomnost

Její památka se usídli ve tmě,

která je věčná

Již nebude návratu

Ba ani zrození

Zůstala jako malý trpaslík

Uvězněná v prostoru

Uvězněná sama v sobě

Neschopna určit svůj smysl,

avšak toužící po něm stále