tralalajna

cik cak přímka lajdá se geometrickému básníkovi očima

oblá v doteku      nepřímá              nepřijímá

vymezení axiomů                         pochybuje si prostor

a zavrtává se do kůže libosti

vede bezstarostně od tebe ke mně

vede si korpuskulní svou          drahou                odlehlou

a cinká na zrazené hermeneutické klíče

fugu bezvěrnici

co nevcítěná          v úzkosti plandá

svou apokalypticky dutou kolejí         vytrubuje

moc nevcítění            skuč marasmajky        v pych