Tuhle jsem viděl lidi v bufetu baštit mrtvé. Taky jsem si dal nedávno jednoho…podíval jsem se na ten kus masa na talíři a najednou mi bylo toho zvířete líto. Skutečně jsem cítil upřímnou lítost. Snažil jsem se, chtěl jsem. Pak jsem s troškou ironie řekl kolegovi, co obědval vedle mne…skončit takhle a ještě být tak mizerně uvařený…to je strašný osud. Usmál se, ale nemyslel to tak.  Později jsem se dočetl o Leonardu da Vincim, který si zapsal do svých poznámek tuto větu; ´Přijde čas kdy lidé jako já  se zamyslí nad zabitím zvířete stejně jako  se zamýšlejí nad zabitím člověka´…

… jeden můj přítel…je to Ir…má krásné a upřímné oči, přímo vlčí…velké…šedomodré…řekl jsem mu, že musel být krásné dítě…začal se smát a odpověděl, že asi jo, ale že teď je tlusťoch…není,… hlavně je to moc dobrý člověk s velkým srdcem…mám z toho radost