Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 20.11.
Nikola
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Film
 > Film
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Into the Wild (2007)
Autor: viktoria (Občasný) - publikováno 4.5.2008 (22:59:23)

Tento príbeh vo vás ostane a na druhý deň po ňom cítite čudnú šteklivú kocovinu. Pamätáte sa na ten tiesnivý pocit beznádeje, keď ste sa vrátili domov z pionierskeho tábora (tí starší) či dovolenky? To tiché škrabkanie vzadu v mozgu, čo vám našepkávalo, aby ste si znovu zbalili svoje veci a vypadli do neznáma? Ak sa tomuto pocitu vyhýbate, tak na tento film radšej nechoďte. Pretože vás začnú neskutočne svrbieť chodidlá...

 

Sean Penn knihu s rovnomenným názvom Into the Wild“ od Jona Krakauera objavil v jednom starom kníhkupectve. Paradoxne, na knihe ho zaujala obálka (a vraj „never judge the book by its cover...“ ). Knihu si ešte v ten večer prečítal. Celú noc sa prevaloval v posteli, aby o tretej nadránom vstal a príbeh prečítal ešte raz. Na druhý deň sa ihneď skontaktoval s Krakauerom a začal pracovať na získaní práv na sfilmovanie.

 

23-ročný Chris McCandless sa na cestu (... a Kerouac si spokojne mľaská v nebíčku) vybral hneď po ukončení strednej školy. Úspory šmaril na dobročinnosť, osobné doklady zničil (!) a odišiel bez jediného dolára do sveta. Cieľ --- neznámy, časom sa ním stala Aljaška. Zúfalá túžba vymaniť sa zo „starého“ Chrisa McCandlessa ho viedla k menšej úprave mena ---  zoznámte sa prosím s Alexandrom Supertramp-om (nesmejte sa, on to skutočne urobil). Pripadá vám to praštené? Všetka ta Chrisova odvážna (ale hlupučká) naivita bola odrazom akéhosi samovražedného usvedčovania vlastnej svojbytnosti.

 

Rozbaľme si najprv celý balík --- „Into the Wild“ je vlastne len akousi spleťou dialógov hlavného hrdinu s ľuďmi o vnútornej slobode, ceste, cieľoch a vzťahoch. Rozprávanie nie je lineárne, odohráva sa paralelne a je rozdelené do kapitol --- áno, počujete dobre, Sean Penn si dovolil zatriasť našimi literárnymi anténkami a film rozdelil na kapitoly. Nie, nemusíte sa obávať, nebude vás nudiť klasickým rozprávaním --- názvy sú metaforické a posúvajú hlavného hrdinu bližšie ku všetkému, čo mu blízke má byť.

Čo si ale všimnete hneď na začiatku je Pennova láska k písanému slovu. V úvodnom obraze na vás vysolí rovno poéziu a do celého filmu bude jemne a umne vplietať slová --- písané, tlačené --- prelínajúce sa jednotlivými obrazmi. Hovoriť prostredníctvom literárnych odkazov a textov si vyžaduje od režiséra značnú dávku drzosti a sebeckej lásky k literatúre (pochybujete snáď, že Pennovi niečo z toho chýba?). Tento neobvyklý vyjadrovací prostriedok kontextualitu deja nenarúša. Dáva jej rám a vysvetľuje to, čo by obraz mohol nechcene zamlčať --- Chris vyrýva texty do dreva, píše listy, ktoré sa nám objavujú priamo „on line“ na plátne, pričom nezastierajú obraz pod nimi. Každé slovo tu má svoj význam a váhu. O nič nemôžete prísť. Penn to jednoducho nedovolí.

Literatúra zaberá vo filme opodstatnene veľký priestor. Je kľúčom k podstatným Chrisovým objavom o tom,  ako chce žiť a čo vlastne hľadá. Je kódexom, pilierom, na základe ktorého Chris funguje. Spirituálna potrava v podobe kníh je aspoň tak dôležitá (ak nie najdôležitejšia) ako potrava fyzická. Chris so sebou na ceste vláči všetky svoje obľúbené tituly --- Tolstoja, Thoreaua a mnoho ďalších. Jack London je Chrisov ideál, hrdina, proste perfektný idol, ktorého mieni nasledovať. Chce prežiť svoje najväčšie životné dobrodružstvo --- v divočine, sám, bez peňazí a zbytočného „vynálezu 20. storočia --- kariéry“.

 

Je treba podotknúť, že sa vo filme objaví pár nelogickostí --- napríklad prečo chlap, ktorý uteká pred prírodou nakoniec skončí v starom hrdzavom autobuse, keď mal predtým plnú hubu naturálnej slobody? Prečo sa vzdá prachov a potom maká v McDonalde? Práve tieto momenty vo mne nahlodávajú pochybnosti o čistote Chrisovej cesty. Či už si budete myslieť, že to bol egoistický samovrah (odísť na Aljašku bez mapy, hodiniek, kompasu, prakticky bez zásob) alebo hedonistický hrdina, radím vám, neposudzujte film podľa rovnice skutočný príbeh --- dobrý film. Skúste sa zamerať na samotné spracovanie príbehu. Užijete si film omnoho intenzívnejšie.


Priznám sa, keď som film videla po prvý raz, bola som nasraná --- Penn ten materiál uchopil presne tak, ako to americký divák potrebuje --- tu máte nového krásneho hrdinu, ktorý mal viac guráže ako vy všetci dokopy a dokázal niečo, o čom vy môžete len snívať. Máte ho tu, živého, mŕtveho --- glorifikujte, milujte a adorujte. Napriek tomu, že Penn tvrdí, že nemal v pláne Chrisa súdiť, je snímka priznaním toho, ako si Penn „libuje“ v americkej heroizácii. Nevyčítam mu to --- komerčný úspech po viac ako 11-ročnom trápení s natočením samotného filmu je nevyhnutný --- Penn nie je žiadny „pro bono“ režisér. Čo mu však neodpustím to je tých pár vyhrotených hlášok typu: „ak niečo v živote chceš, načiahni sa a zober si to,“ či scéna s adopciou --- tento film skutočne nepotrebuje žiadny patetický balast.

„Into the Wild“ je vizuálne ohlušujúco krásny a dojemný. Penn dáva kamere nevídaný rozmach, kŕmi ju širokými zábermi dýchajúcej prírody, makro zábermi na hmyz, faunu a flóru, pri ktorých si fotografi National Geographic môžu závistlivo šťúrať v nose. Možno je červená obloha so zapadajúcim slnkom a letiacimi vtákmi gýč, ale keď sa nad tým tak zamyslím --- vyzeralo by to v reálnom živote inak? Lyrické montáže striedajú svieže predely plátna na dve, niekedy tri panely, v ktorých môžete sledovať paralelné dianie. Možno to pre niekoho bude pôsobiť rušivo, no je to príjemné osvieženie a dodáva to samotnej vizualite ešte väčší švih a nadšenie. Akoby ste si počas vychutnávania veľmi dobrej kávy párkrát upili z ľadovej zázvorovej limonády.

Práca kameramana Erica Gautiera je značne fotografická a klipová --- zábery Los Angeles sú famózne suché, štylizované, ale presvedčivé. Brilantná hra s kamerou sa prejaví i v poslednej časti filmu, kedy Chris zistí, že niet cesty späť --- od toho momentu sa obraz nezastaviteľne rozkolíše a driape vás trhanými, rýchlymi nájazdmi. Narúša intímnu zónu a vytvára paranoidné pohľady. Záverečná sekvencia je mimochom jeden z najlepšie urobených filmových koncov aké som kedy videla.

Emile Hirsch
je v roli dostatočne silný a autentický, potrebuje však nájsť svoj charakteristický rukopis. V záverečnej scéne a zvlášť v scénach emočného vypätia to chlapec zvláda s ľahkosťou a nevídanou energiou. Som rada, že si Penn nakoniec vybral Hirscha a nie Di Capria (pôvodne to mala byť jeho rola). Leonarda Di Capria máme všetci spojeného s „Plážou“, kde stvárnil obdobný charakter, ale jeho „performance“ postrádal Hirschov oheň a živočíšny magnetizmus.

Nepostrádateľnou súčasťou filmu „Into the Wild“ je chytľavá hudba Eddieho Veddera, ktorý spoluprácu na filme prijal ešte predtým, ako vôbec mohol vedieť, o čom to celé bude. Jednoduché gitarové melódie s podmanivým spevom podlievajú jednotlivé scény osobitým čarom --- preto je „Into the Wild“ tak jedinečný a komplexný. Mimochodom soundtrack vám môžem odporučiť aj ako samostatné hudobné dielo --- neskutočne magická, prírodná muzika nabitá miazgou a dažďom.

 

Na necelé dve hodiny a pól sa mi myseľ rozpolila a levitovala niekde medzi aljašskými riekami a kamenistými pohoriami amerického Colorada. „Into the Wild“ je tak toxický, že ho budete chcieť vidieť znova a znova. Akoby si človek potreboval utvrdiť všetko to krásne a neobvyklé. Zdanlivo triviálny príbeh vás zmetie a vytrhne z reality. Myslím na tento fim posledné tri dni neustále. Pretože som s ním nejakým prazvláštnym spôsobom prepojená. Všetci sme. Každý z nás túži vypadnúť niekde ďaleko. Málokto z nás má však dostatočné gule hodiť všetko za hlavu a odtrepať sa niekam, kde vás nikto nepozná. Preto vám garantujem, že budete hlavnému hrdinovi závidieť, až budete zelení. Ale nebojte sa, Chris v podaní Emila Hirscha je tak prístupný a „user friendly“, že nebudete mať problém k nemu imaginárne nasadnúť do auta, pri tónoch Vedderovej „Hard sun“ sa pokojne oprieť o sedačku a začať sa tešiť na neobvyklý filmový výlet.

 

A pokiaľ možno, nechoďte naň samy, pretože --- happiness is real when shared…

undefinedundefined 



Poznámky k tomuto příspěvku
odhlavykpate (Občasný) - 4.5.2008 > tak nějak jsem proletěl tu tvou recenzi a co si myslíš, že je hlavním poselstvím tohoto filmu? přemýšlela jsi o tom a nebo to ještě zpracováváš?
<reagovat 
viktoria (Občasný) - 5.5.2008 > no keďže Penn miluje ukrývať vo svojich filmov všemožné odkazy --- myslím, že je to hlavne o odvahe postaviť sa tomu, čo sa človeku v živote nepáči --- ísť za svojím snom i za cenu toho, že nás to bude niečo stáť (v chrisovom prípade život) --- Penn je známy svojou láskou k revoltám a silným príbehom akéhokolvek druhu + zarputilemu odporu voci systemom a uniformam = odporucam nad tym porozmyslat priamo v kine .-)
<reagovat 
 odhlavykpate (Občasný) - 5.5.2008 > viktoria> ahoj Viktorie, já se přiznám, že Pennovi filmy neznám,...Eddie Vedder patří k mým oblíbeným a souhlasím, že ten soundtrack je čarovný...stojí sám o sobě za poslech a k filmu je také šitý jako na míru...film jsem viděl shodou okoloností dvakrát a podruhé jsem si uvědomil jeho širší souvislosti s tím, co už jsem postupně objevoval z vlastní zkušenosti před tím. Myslím, že máš pravdu v tom, že Chrisova cesta začala jako revolta proti spoustě věcem, nejen systému, ale také v tom sehrály svou roli různé bolesti z dětství, a zdaleka nejen ty...To jeho putování však postupně dostalo mnohem univerzálnější rozměr než sám asi čekal...postupně došel k něčemu, co je společné všem lidem a to je hledání skutečného štěstí...vzpomeň si na závěr filmu, když si těsně před svou smrtí napsal tuto poznámku,... jediné a skutečné štěstí je to, které je sdílené s ostatními...za tou větou se skrývá mnoho ctností,...láska, nesobeckost, soucit..., to vše nestačí pochopit jen intelektuálně myslím...způsob, který si Chris zvolil, když opustil rodinu, veškeré hmotné statky,...přátele...nebyli cílem, ale prostředkem jak dojít takového poznání...film má duchovní rozměr bez jediné zmínky o náboženství, až na pár vět o Bohu...ten příběh jde přímo k podstatě...Chrisův vnitřní hlas mu nedal spát nakolik byl silný...v závěru filmu on sám došel skutečného poznání, usmíření, klidu a lásky a už neměl důvod setrvávat ve způsobu života, který do té doby vedl...dospěl... už netoužil po tom být sám v divočině, chtěl se vrátit zpět, nestihl to, ale to také nebylo podstatné... bylo mi ale líto jeho rodiny v době, kdy se vše odehrávalo...každý je na cestě...jeho byla jedna z mnoha, po které se dá jít, obdivuji jeho odvahu a odhodlání,...cíl,ke kterému nakonec došel je společný nám všem, jak jsem již řekl na začátku...no tak takto jsem to pochopil já :o), klidně mi napiš svůj názor...měj se pěkně...
<reagovat 
viktoria (Občasný) - 6.5.2008 > hmmm dakujem za tvoj nazor --- ak ta zaujima, kuk sem http://hentotamto.blogspot.com/2008/05/volanie-divoiny-poda-penna.html --- je tam dlhsia verzia recenzie, v ktorej som viac rozviedla aj to, co si o Chrisovom pocinani myslim --- ja si myslim, ze to bol jednoznacny utek --- poznam to velmi dobre --- i ked je kazdy clovek individualny, ja som urobila nieco podobne ako chris pred dvoma rokmi a viem, co ma hnalo a co som chcela --- utiect od vsetkeho co poznam, koho poznam --- ocitnut sa v cudzej krajine, kde nikomu nerozumiem a nerozumeju mne --- tuzila som byt niekym inym --- zacat odznova a zabudnut na to, co bolo zamnou --- bolo mi jedno, co somnou bude --- nestarala som sa o nebezpecenstvo (a par situacii bolo fakt na hrane), proste to bol cistokrvny fatalizmus --- vratila som sa s tym, ze utiect od seba sameho proste nejde --- to co Chris na Aljaske a v ten moment osobnostneho objavu nasiel je zmierenie a trpké poznanie toho, ze je neprirodzene celit svetu osamote --- mal vsak ojedinely dar --- odvahu a schopnosti na vsetko sa vysrat a neuveritelnou tvrdohlavostou sa prepracovat k zakladnej kostre veci --- takze v podstate s Tebou suhlasim :-) kazdopadne, sa pre mna tento film stal jednou z mojich troch naj filmovych srdcoviek --- je v nom nieco magicke ---
<reagovat 
Kajman (Občasný) - 8.5.2008 > Takže především - soundtrack Eddieho Veddera je famózní, dobře, jsem skalní fanda Pearl Jam, takže nejsem nejobjektivnější, ale zase jsem v hudbě enormně znalý, jeden z nejlepších v místě kupě galaxií :o), takže to dokáži posoudit :o), Sean Penn je též můj kůň a k filmu nemám téměř výtku, byla to elektrizující podívaná, korunovaná naprosto zbytečnou a imbecilní smrtí... Ale tak to v životě chodí. Ostatně i tebou vytýkaný McDonald a autobus je jen reálným dokresem našeho světa paradoxů. Ale jinak díky za obsáhlou recenzi!!! A abych nezapomněl, a byl přízemně sexistický, ta kočička na fotografii vedle ústředního hrdiny, mladá zpěvačka z hippiesáckého kempu - Kristen Stewart - toť fešná slečna.
<reagovat 
g morr (Občasný) - 20.5.2008 > No... recenze. Ale na Oplatku nemáš.
<reagovat 
Oplatka (Občasný) - 5.6.2008 > Přečetla jsem už dříve, až teď dávám hodnocení - jsi šikovná holka, klobouk dolů!
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + jedna ? 

  
  Napsat autorovi: viktoria (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter