Myslím na tebe, topím se v slzách, doufám stále doufám,
že to nebylo tvé ne, co mě zabilo, doufám, že to bylo jen ostří čepele vetkané
do mého srdce. Obé mě pošle spát, obé mne zabije, nikdy nepodceňuj sílu slov
drž si je v ústech jelikož v nich se skrývá větší síla, než síla
zbraní celého světa.
Myslím na tebe, doufám, pláču, slzy netečou, srdce si je
drží uvnitř, nechce se jich zbavit, jsou to vzpomínky na tebe, srdce jako-by už
nemělo být šťastné, pro něj již svět skončil, pro něj již svět zemřel, už nechce
žít, proč taky, když je tu zbytečné, chce bít pro jiné, pro druhé, pro tebe,
ale když nemůže, jako-by ztratilo svůj princip, co má dělat? Z čeho se má
těšit? Koho má chránit, pro koho se prát, pro koho umírat? Svět se točí, bubny
bijí svojí poslední píseň, bráníš světu se točit, svým ne, zastavíš svět...
koušu se do rtů, lístky růže padají, s nimi i poslední slza. Nůž
v mých dlaních se povaluje sem a tam, špičkou palce zkouším jeho ostří,
ostří slov, jsou dost ostrá, mohou to ukončit, mohou ukončit to, že já miluji
tu nepravou, jak mohu milovat někoho kdo nemiluje mne? Kdo to tak vymyslel?
Proč? Nevěřím, ve vyšší dobro, když ani cit lásky není uzákoněn oběma stranám…
proč? Už nemohu dál žít, přemýšlet,
všude si jen ty, nemohu milovat, nemohu žít, nemohu … mohu jen
předstírat… čepel nože je chladná, myslím na tebe proč? Proč jen tě mám tak
rád, srdce zpomaluje jen při pomyšlení na tebe, jako-by tě nechtělo vyplašit a
hezky polehoučku s tebou splynout… prosím ho, mám maminku, tatínky, bratra
sestru… co budou dělat beze mne, budou smutní, budou si to dávat za vinnu, to
nechci, ne nemohu je trápit i po smrti, dal jsem se na boj, musím bojovat, ale
jak bojovat tam kde výsledek jako-by předběhl bitvu… pláču, strašně
nespravedlivě, křičím … jak můžeš, hned na začátku říci ne, těmi svými drobnými
rty, svými hnědými očky, zářícími ve svitu slunce, lesknoucími se při svitu
měsíce při našich nočních procházkách, jiskřícími při tanci, či temnými mráčky
zahalenými při zlosti… jak můžeš… co mám dělat, srdce velí jdi! jdi za ní… pros
jí, dělej jí dobře, měj ji rád… jak ale mohu když si to nepřeješ, jak? Mám tě
prosit miluj mne? Mám tě přemlouvat, máš předstírat? Máš? NE! Nééééé, Bože proč? Jak si mohl proč? Jak můžeš dát na svět tři lidi, z nichž
každý má rád jiného, proč? Aby ses bavil, si zlý… ruka je drobná, na levé zlatý
prsten, další symbol, mého závazku jí, toho že mé srdce od ní neobemknu, na
sobě delší šat odhalím předloktí, už je vidím, řeky smrti, temné možná trochu zelené, jako tráva ve které tak
ráda tancuješ, jako život…
Musím, nemohu, musím, ne, vše skončí budu mít klid, ale co
ostatní, to jim nemohu udělat, ne, jsi zlý světe, slunce zajdi, světe zajdi,
pošly pohromu zabij mne zabij tento svět, je špatný jeho Strůjce se zmýlil, já
ji miluji, chci ji chránit, i když nedokážu chránit ani sám sebe, chci ji mít
při sobě chci ji hýčkat….
Aaauu, jako včela když píchne, ani
to moc nebolí, stejně jsem se toho bál, teď už ne, všichni jsou pryč nikdo to
sem nestihne, svět uniká, Julie mizí v dálce, já začínám blouznit, a kapu
na koberec, hrozný… za to mi daj, hehe
vlastně už ne… mno nic, jsem to svině, nechám je tu
samotné… a sám si umřu, jak ale žít bez lásky, kde hledat motivaci, když
největší z největších tě opustí, když ona královna krás, tance smíchu,
měkkosti, hebkosti, vůně a své droboučké postavy… nééé…
jak ona je krásná vážu zápěstí, volám záchranku, kolik to bylo, sakra, nevím
kde mám mobil 112 snad… Prosím, já chci žít, miluji jí… „Prosím, nezavěšujte,
kde se právě nacházíte…“ Já, já ji mám strašně rád, proč ona mne ne…
Svět se hroutí, voda padá, květy planou, záře požírá celý
svět, já odcházím, odcházím, už nebudu žít, budu jen snít, snít o tobě. Zapěstí
prosáklé krví, jdou na mne mdloby, přestávám psát…
… slyším tě, odcházíš, prosíš a pláčeš, do toho houká
siréna, nějací lidé… nebojím se vím, že je to konec, bereš mně za ruku , je
hebká a studená, ústa se otvírají čas plyne, nic neslyším, někdo mě zvedl a
nese pryč, mizím, mizím pryč ty jdeš se mnou, směji se naposledy se směji... To
je konec, děkuji ti světe, přece jen jsem žil rád… miláčku žij šťastně a až se
zamiluješ veř, že ten druhý tě též miluje… druhou
šanci již nedostaneš …
