|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Hypnotická regrese, channeling a meditace
Autor: romann (Občasný) - publikováno 20.6.2002 (09:48:00)
|
|  |
|
Nejprve jsem zhypnotizoval Davida, napojil ho na vyšší Já a začal mu dávat otázky, které si připravil:
- Proč zpomaluje svůj proces? Nezpomaluje, to jen zdánlivě, aby mu to neuteklo.
Kdo byl duch Deril, který se mu objevil v minulé komunikaci? Démon. Proč se to stalo? Aby si uvědomil, že vše není tak růžové. Jak si má dát pozor? Bez odpovědi, protože ji nechce slyšet.
Proč je zde, když by chtěl být i Tam? Chtěl to. Má úkol dostat se Tam. Jaký je celý jeho úkol života? Na to není správný čas.
Pak jsem mu pustil meditační hudbu, aby se trochu prolétal v božském hyperprostoru. I ostatní se přidali. Ponor sice neměli nejvyšší, ale s tím se nedalo nic dělat.
Pak jsem zhypnotizoval Jarču. Když si nechala vytvořit své posvátné místo, nelíbilo se jí, bylo moc pusté. To bylo podezřelé. Po volání božské síly se jí objevila osa, jež jí procházela. Co to je? Osa, napojení na nebe a zemi, byla odpověď. Modrá chybí, dodala, objevuje se a mizí. Co to je? To vyšší Já. Proč mizí? Protože se neotvírá. Co cítíš? Neznámo. Studené, neosobní, prázdné a cizí. Proč je vyšší Já takové? Zmražené, ona ho zmrazila, aby jí to nebolelo.
Zeptal jsem se svého nadvědomí co dál. Vyzvalo mě: Řekni ji, že odmítla Boha. Udělal jsem to. Odpověděla : To rozhodně nepřiznám! Umřela jsem. Čekám na Boha už celé věky a On nepřichází. Ale proč? Protože je malá. Nemá kam přijít, není místo. Pusto. Bůh je Život, ona nezná ten Život. A co s tím? Je tam bílá zvětralá lebka a havran. Potřebuju živou voda, aby havran odletěl, aby tam něco žilo, dýchalo. Bude to bolestivý proces? Zatím to nebude bolet. A chceš? Chci. Opravdu? Budu muset. Už je to tu lepší, kytičky a mokrá hlína. Uplácat, ale co? Chci z té hlíny něco tvořit, ale co, člověka přece nemůžu, to nejde . . . Požádej Boha, ten může cokoliv. Tak dobře . . . chci vzít tu lebku, spojit ji s hlínou a udělat člověka. Bůh mu vdechne život - tohle už přece já opravdu nemůžu. Udělal člověka, vdechl mu život. Stvořil Krásu a byli dva, aby jednomu nebylo smutno. Nechci to ale vymýšlet, jen dát impuls aby se to tvořilo samo. Nevymýšlet, jen postrčit.
Už jsi napravila odmítnutí Boha? Částečně . Jak to? Chybí praxe, jak zažít, osvědčovat se, nezradit to. Jestli se bojíš, že zapomeneš, požádej, aby ti připomněli. Váhala. Tak mi tedy připomínejte. Pak Pepa popisoval, co prožíval s božskými silami on.
Božské síly mi během procesu dávaly dost podrobné pokyny jak na koho, co se v nich děje a v jakém je stavu. Pak jsem si ověřil, že to tak opravdu bylo. Při takto vedené regresi nemůže klient uniknout do výmluv ega. Řekli mi i to, co je čeká. Žádný z nich zatím nemůže počítat se zesílením mystických ani terapeutických procesů temné noci duše.
Řekli mi, že Jarča chce bohužel opravdu jen někdy, ač to nepřiznává, ale jde jí to. David je zatím začátečník, ale rozvine se mu to velmi silně, bude-li chtít. Hlavním problémem Pepy je to, že chce nebýt, usiluje o prázdnotu, ale Bůh věčně tvoří. Je to výraz strachu a nechuti k životu. To je silně brzdicí blok, který mu život rozemele. Nevěděl jsem o tom, ale on mi to pak potvrdil.
K jejich obavám z bolestivosti mystiky jsem jim řekl, že je hodně náročná jen v druhé fázi trvající několik měsíců. Pak náročnost poněkud poklesne na víceméně trvalou hodnotu. Na nás mohou vidět, že to lze zvládnout, protože vyšší Já jsou dokonalými Učiteli a dobře vědí co mohou a co už ne.
Nakonec jsem pracoval s Nikou, ta měla největší zkušenosti. Regresi si naplánovala na stupeň obtížnosti 9, tj. dosti silné prožívání. No uvidíme. Uměla si sama spouštět terapie, nejsilnější byla ta, jak chtěla nahlédnout do třinácté komory a objevilo se jich víc a v každé byla jiná část její osobnosti.
Nejdřív procházela zrcadlovou síní, co ji posledně tak rozbila, až musela zametat střepy. Teď se dostala do života, kde jako mladý umazaný voják po bitvě z hrůzou vzpomíná co zažil. Jakoby se na sebe díval s odstupem, aby se nepomátl. Pak přijel jezdec a zabil ho zezadu. Proč? Odešel v mládí z domova, kde ho neměli rádi, byl přespočetný. Nechtěné dítě, starali se jen o vlastní blaho. Chtěl se vyhnout kontaktu s nimi. Matka přijímala návštěvy, ač měla manžela. Zajímaly je jen peníze a jak si užít. Smilstvo. Nedostatek lásky, hrůza a zděšení z nich.
Proč se tam narodil? V životě před tím byl bohatou krásnou ženou, která si jen užívala a využívala druhé. Měla všeho příliš. Usilovali o ní a využívala toho dokud nezestárla. Myslela si, že to tak bude věčně, ale nebylo, podlehla konkurentce. Pak se vše obrátilo se proti ní až umřela v chudobě a zapomnění. Byla rozmařilá, nic si nenechávala napotom. Její matka jí to naučila, měla také prázdné srdce. Byla tam podobnost.
Jakou to má všecko souvislost s tebou? V podstatě zrcadlo. Nebyly city, jen mě porodila a odkojila. V jinak nastaveném je to s rodiči dodnes. Mají mě rádi, ale... Zeptej se Orivona, co ještě nechápeš. City, zrcadlení jak lidé používají city.
To je společné u všech mágů, chtějí zaplnit nedostatek lásky v sobě náhražkou, vědomím moci a síly. Nezajímala se z čeho pramení. Magie vyplní citové prázdno? Ano, chtějí se svázat s druhým. Neuvědomují si to, ale nechtějí se otevřít a dávat. Bojí se zranění. Ustrašenost. Jsou uzavřeni a magii mají jako zadní vrátka Je potřeba být stále otevřen na sto procent. Jak se to trochu méně, tak to už nejde a to je těžké.
Pak s pomocí třech božských sil prozkoumávala varianty svého dalšího duchovního rozvoje. Byla to magickomystická síla, polokřesťanská síla a křesťanská síla. Zjistil jsem, že má nedostatky v přijímání svých vyšších Já. Je to u mágů časté, více jsou ochotni pracovat s Mistry než se svými božskými částmi. To je paradox vyplývající ze skrytého odmítání božského. Naučil jsem ji proces, kterým pak opakovaně procházela, až Je začala lépe poznávat a přijímat. Tím se zlepšilo i vnímání lásky k sobě. I k mystice má zvláštně nepochopený přístup, jako by si neuvědomovala co přináší, i Krásu božských pocitů, jiným lidem naprosto nedostupnou.
|
|
|
