Pevně tě zamykám, lásko vytoužená…

Co kdybys odejít mi chtěla pryč?

Děsím se v duchu, děsím se – jako žena

Žárlivě střežím od vězení klíč

Těšit se, laskat, být s tebou o samotě

Jinam nesmíš, byť klopila bys zrak…

Už nejsem sama, nejsem jak ten kůl v plotě

Stromek, jenž nerost’, ze dna moře vrak

Nikdy se o tebe s nikým nepodělím

Ať hledat jdou jinam, co já vím kam…

Hlídat tě budu, ach, svým okem tak bdělým

V svém srdci sobce tě pod zámek dám…

Pak přišel okamžik kruté reality

Přichystal mi tvrdé probuzení

Byť jsem si schovat ji chtěla do ulity

Láska odešla, už se mnou není…

Ty moje bláhové srdce pošetilé

Lásku nelze střádat do zásoby

Dáváním množí se vděčné chvíle

Dávání lásky lásku násobí