Zas dotknout se nebe

večerním deštěm
z šedavých mraků
problesklo slunce
a v zmáčeném prachu
podivné střepy se zaleskly

klekl jsem do kolen
nedbal jsem deště
osudu podvolen
zvědavý ještě
co skrývá sen?

tak našel jsem vzpomínky
děšť měkkce je smáčel
zamyšlen do dáli
můj pohled se stáčel
a střípky se do krve zařízly

pak bušení srdce
nás dva mi připomělo
co bylo to bylo
přec všechno se nepohřbilo
      
zrozená touha
samota zebe
myšlenka svádí
zas dotknout se nebe...
     
zas po tváři pohladit
Tebe...