I

Probral jsem se na pláni

kde křižák vyšívaný jehličkami poprchávání

dodělával své pole, ač

mouchy a můry se slétaly v hejnech

vdávajíce se za larvy z netopýří mršiny

válely se v mraku jako v lejnech

I      I

Je daleko da svidania

a místo něj jen civění

kdy vyvanulá rakev merčí

na pohrobka v námořnickém úboru

myslí si šatní skříň

šitá mu na míru

I      I      I

Z napršené kaluže se zvedl stín

byl jako hluchý, nevnímal

marně jsem ho volal k sobě

skákal opodál na jedné noze

vyklepávaje si z ucha mor

na jeho ramínku se pavouk konečně oběsil

hubená léta!

nicméně pole bylo i tak těžké jako oblázek -

ten obolos v mých ústech chutnal

Chárón, řka

I      V

Jeden z těch topolů se příliš prohýbá

praskají větve v uších, musí -

setřásá hnízdo

v němž vězí zakrvavené vejce

V

Rty na obzoru

bezzubé břízy se zahryzly do nártů

odpověděl

Jsem tu, abych tě na voru

bezpečně převezl přes plodovou vodu

i když je jí jen po kolena

a přiměl tě k návratu

V      I

Břeh, dřevěné molo, práh

už jen pár kroků

důvěrně slyším

bít kenotaf