Kvetou mi ještě v očích

pole levandule?

Přetékají mi nedobytnou krásou

provensálských hradů?

Kousla mě cikáda?

Či spíše tarantule?

A nebo Slunce, které

jako kdysi v Solnohradu

si koupe svůdná ňadra

v navoněné pěně,

tentokrát mořské,

z lodi v Marseille?

Ať letí čas si,

pro mne stále je

nádherné, vábné, nikdy nezapadlé.

Zas si ho vezu v sobě,

jako každodenně,

byť v autobuse musí sedět